12 C 350/2025-31 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal žalobou proti žalovanému zaplacení částky 82 725,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřel dne 6. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s úrokem ve výši 22 174 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou ve výši 4 789 Kč za flexibilní splácení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 21 měsíčních splátkách po 2 610 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 3. 2025 Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokumentům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 23 000 Kč, poplatkem ve výši 28 168,16 Kč, dlužnou smluvní pokutou ve výši 11 500 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 681,88 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 406,33 Kč. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 12 % ročně z částky 23 000 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný dále s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne 18. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a zavázal se je vrátit spolu s úrokem ve výši 16 708 Kč, částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částkou ve výši 3 438 Kč za flexibilní splácení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit v 78 týdenních splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 7. 2024. Úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokumentům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 9 604 Kč, poplatkem ve výši 10 452,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 140,19 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 969,47 Kč. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 9 604,70 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 604,70 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení. Na druhý úvěr žalovaný uhradil částku 11 000 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu dále ničeho nehradil.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud nařídil jednání na den 10. 12. 2025, ke kterému se žalovaný nedostavil, i přesto, že mu bylo řádně doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Právní zástupce žalobce se k jednání dostavil a soud proto rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 1. 2023 plyne, že žalovaný je svobodný a žije v nemovitosti v osobním vlastnictví. Pracuje na plný úvazek jako dělník, Jeho pravidelný měsíční příjem činí 27 812 Kč. K žádosti o úvěr doplnil výplatní pásky za listopad a prosinec 2022.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 5. 6. 2023 se podává, že žalovaný je svobodný, má učňovské vzdělání a žije v osobním vlastnictví. Pracuje na plný úvazek jako dělník, Jeho pravidelný měsíční příjem činí 31 274 Kč. K žádosti o úvěr doplnil výplatní pásky.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 18. 1. 2023 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 11 770 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách po 407 Kč, přičemž poslední splátka činila 369 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když uhradil pouze částku 11 000 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel dne 6. 6. 2023 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úroku ve výši 28 463 Kč, částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 789 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 2 610 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 602 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, , ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 5. 2025 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.8. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 30. 7. 2025 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.9. Smlouvy o úvěru, z nichž žalobce dovozoval svůj nárok, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.12. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, avšak nepředložil soudu žádné důkazy. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smluv o úvěru jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jednal právní předchůdce žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvy o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se