12 C 375/2025-23 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal proti žalovanému zaplacení částky 34 995 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 22. 1. 2025 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to prověřením osoby žalovaného v dostupných registrech a vyhodnocením finanční situace žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v pravidelných 40 měsíčních splátkách ve výši 1 150 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobce tento úvěr ke dni 26. 4. 2025 zesplatnil. Žalobce požaduje uhradit částku ve výši 30 000 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 2 014 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 1 184 Kč. Dále úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2025 do 26. 7. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes předžalobní výzvu zaslanou žalobcem dne 26. 4. 2025.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl zrušen. Soud nařídil jednání na den 27. 11. 2025. Žalovaný se k řízení nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z řízení omluvil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl bez přítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ve spojení se standartními informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, sazebníkem vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ze strany žalobce ve výši 30 000 Kč a povinnost žalovaného splácet úvěr v celkové výši 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Tato smlouva neobsahuje u žalobce podpis a u žalovaného obsahuje pouze: zákazník podepsal tuto smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč.4. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 2. 6. 2025 plyne, že žalobce dne 27. 1. 2025 odeslal žalovanému na účet č. , č. účtu, částku ve výši 27 500 Kč.5. Z předžalobní upomínky ze dne 26. 4. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 26. 4. 2025 ve lhůtě do 7 dnů.6. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložená smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“) obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč. Tato smlouva neobsahuje u žalobce podpis a u žalovaného obsahuje pouze: zákazník podepsal tuto smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1 Kč.7. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalovanému nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).8. V řízení bylo zjištěno, že žalobce poukázal žalovanému dne 27. 1. 2025 na jeho účet částku 27 500 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil a soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27 500 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl ve sporu úspěšný v rozsahu 79 %, proto od jeho úspěchu byl odečten jeho neúspěch v rozsahu 21 %. Z toho vyplývá, že žalobce má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 58 %. Náklady řízení žalobce tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 7 500 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka) se sazbou po 2500 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 400 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobce činí 12 109 Kč a 58 % z této částky po zaokrouhlení činí 7 023 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).