4 C 362/2025-29 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se svou žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 24 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 400 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 30. 1. 2024 se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 12 000 Kč převodem na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde si žalovaná vybrala dle své volby výši úvěru a termín splatnosti úvěru. Žalovaná následně vyplnila registrační formulář. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Následně právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na telefonní číslo , tel. číslo, verifikační SMS kód, jehož zadáním v zákaznickém účtu žalovaná vyjádřila souhlas s návrhem smlouvy, který následně odsouhlasila právní předchůdkyně žalobkyně, o čemž zaslala žalované zprávu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, a proto byla upomínkami vyzvána k úhradě dlužné částky. V upomínce ze dne 7. 12. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k tomuto datu. Žalobkyní požadovaná částka 24 584 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 11 400 Kč a ze smluvního úroku ve výši 13 184 Kč. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 15. 1. 2025. Dle žalobkyně byla úvěruschopnost žalované vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie s tím, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobkyně závěrem uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, měl by jej posoudit v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně doplnila, že žalovaná celkem na svůj dluh uhradila částku 2 100 Kč, a to dne 14. 3. 2024.2. Žalovaná se k ústnímu jednání konanému dne 30. 10. 2025 bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , název, č. , hodnota, ze dne 30. 1. 2024 včetně obchodních podmínek soud zjistil, že smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou společnost , právnická osoba, a žalovaná, s předmětem poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru až do výše 12 000 Kč, na dobu neurčitou, s možností opakovaného čerpání, se zápůjční úrokovou sazbou 150 % ročně, s minimální počáteční měsíční splátkou 2 079 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet č. , č. účtu, . Pro případ prodlení se splacením jakékoli splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná potvrdila návrh smlouvy pomocí zaslaného potvrzovacího kódu dne 30. 1. 2024 ve 13:34:59 hodin.4. Z výpisu z běžného účtu z ledna 2024 se podává, že žalovaná z účtu č. , č. účtu, zaslal na účet právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 1. 2024 částku 0,01 Kč a že žalované byla dne 30. 1. 2024 vyplacena na její účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, částka 12 000 Kč.5. Ze sdělení , právnická osoba, . vyplývá, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byla v lednu 2024 žalovaná a že na tento účet byla poskytnuta společností , právnická osoba, jako půjčka č. , hodnota, částka 12 000 Kč (dne 30. 1. 2024).6. Přípisem označeným jako Poslední možnost dohody na úhradě právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru poskytnutého na základě smlouvy č. , hodnota, ke dni 7. 12. 2024 a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky 24 707 Kč (jistina 11 400 Kč, smluvní úrok 13 184 Kč, smluvní pokuta 73 Kč a poplatek za upomínku 50 Kč).7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 včetně dodatku č. , hodnota, a seznamu postoupených pohledávek společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 15. 1. 2025.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 1. 2025 včetně podacího lístku z téhož dne se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů.9. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 30. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované celkem částku 12 000 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 2 100 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením ze dne 15. 1. 2025.10. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.11. Smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 30. 1. 2024 soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).12. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde