4 C 389/2025-19 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá vůči žalovanému zaplacení částky 70 500 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 12. 3. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 40 000 Kč, která měla být splacena do 20. 5. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, přičemž žalobkyně požaduje poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru, a to ve výši 28 000 Kč. Dále se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Jelikož žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, požaduje žalobkyně po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy dne 24. 9. 2025. Žalobkyně ohledně uzavření smlouvy tvrdí, že tato byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , webové stránky, na kterých se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, k ověření totožnosti poskytl kopii dokladu totožnosti, který žalobkyně ověřila v databázi neplatných dokladů MV ČR. Za účelem ověření majitele účtu žalovaný provedl verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalovaný poté zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, žalobkyně zaslala v rámci webového rozhraní žalovanému návrh úvěrové smlouvy a žalovaný tento návrh akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Žalobkyně žalovanému úvěr vyplatila dne 12. 3. 2025 na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně dále uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 28. 11. 2025 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 46 odst. 1 a § 47 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se rovněž i přes řádné předvolání k jednání nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.3. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 3. 2025 vyplývá, že žalobkyně uzavřela daného dne se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč vyplacením na účet žalovaného č. , č. účtu, do 3 pracovních dnů; žalovaný se oproti tomu smluvně zavázal splácet poskytnutou jistinu úvěru a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru (ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení) v 5 splátkách po 13 600 Kč splatných ke dni 25. 3. 2025, 8. 4. 2025, 22. 4. 2025, 6. 5. 2025 a 20. 5. 2025, s dobou trvání úvěru 70 dnů ode dne čerpání úvěru do 20. 5. 2025. Dle smlouvy je úvěr sjednán a poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal SMS kódem 7649.4. Z potvrzení o úhradě verifikační platby ve výši 1 Kč soud zjistil úhradu 1 Kč z účtu č. , hodnota, .5. Z kopie občanského průkazu žalovaného vyplývá, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.6. Dle potvrzení o provedené platbě byla z účtu žalobkyně dne 12. 3. 2025 odeslána na účet č. , č. účtu, částka 40 000 Kč.7. Z výpisu ze živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný zahájil podnikatelskou činnost dne 13. 3. 2012 pod IČO , IČO žalovaného, a že jeho živnostenské oprávnění nezaniklo a nadále trvá.8. Dle sdělení , právnická osoba, . majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl a je žalovaný a že dne 13. 3. 2025 byla na tento účet připsána částka 40 000 Kč.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 9. 2025 a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 26. 9. 2025 se podává, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 102 936,80 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 3. 2025 do 3 dnů.10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 3. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla v ten samý den na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 40 000 Kč. Žalovaný se smluvně zavázal splácet poskytnutou jistinu úvěru ve výši 40 000 Kč a poplatek ve výši 28 000 Kč (400 Kč x 70 dnů) v 5 měsíčních splátkách po 13 600 Kč nejpozději do 20. 5. 2025, avšak sjednané splátky řádně a včas neplnil, když z titulu smlouvy žalobkyni neuhradil na svůj dluh ničeho, a to ani poté, co mu dne 26. 9. 2025 byla právním zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.12. Jelikož žalovaný při uzavření smlouvy o úvěru jednal v rámci své podnikatelské činnosti, tedy nejednal za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby, nevztahují se na něj ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a žalobkyně neměla povinnost před uzavřením smlouvy ověřit schopnost žalovaného řádně poskytnutý úvěr splácet.13. S ohledem na učiněná skutková zjištění po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalovanému je možno vyhovět pouze částečně. Z obsahu smlouvy, potvrzení o provedené platbě a sdělení , právnická osoba, . má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč a tak dne 12. 3. 2025 skutečně učinila. Žalovaný se oproti tomu ve smlouvě zavázal za poskytnutí úvěru na dobu pouhých 70 dnů žalobkyni nejenom vrátit poskytnutou částku 40 000 Kč, ale uhradit i poplatek ve výši 28 000 Kč, tedy ve výši více než 2/3 poskytnuté jistiny, aniž by bylo zřejmé, za co má žalovaný tento poplatek za poskytnutí úvěru zaplatit. Takové plnění je v hrubém nepoměru k protiplnění poskytnutému žalobkyní žalovanému. Soud není ochoten akceptovat smluvní ujednání, které neúměrně zvyšuje rozsah smluvního plnění žalovaného, přičemž hodnota plnění, k němuž se v celkovém souhrnu zavázal žalovaný, je zcela neadekvátní k hodnotě protiplnění poskytovaného na základě smlouvy žalobkyní. Takové smluvní ujednání soud považuje ve smyslu výše citovaného ust. § 588 o. z. za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Jelikož nelze předpokládat, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru i bez části obsahující ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, soud v souladu s § 576 o. z. považuje za neplatnou celou smlouvu o úvěru.14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 40 000 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného. Soud proto uložil žalovanému podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně v předžalobní výzvě vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Jelikož tato výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím , právnická osoba, . dne 26. 9. 2025, byla v souladu s § 573 o. z. žalovanému doručena dne 1. 10. 2025 (třetí pracovní den). Měl-li dle výzvy žalovaný dlužnou částku uhradit do 3 dnů, měl tak učinit do 6. 10. 2025 (4. 10. 2025 a 5. 10. 2025 byla sobota a neděle) a do prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 40 000 Kč se mohl dostat nejdříve až v den následující, tedy 7. 10. 2025. Soud proto žalobkyn