9 C 38/2025-49 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 11 639,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 264,47 Kč od 28. 2. 2025 do zaplacení. Podání návrhu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 29. 10. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně www., internetové stránky, .cz, kde žalovaná požádala o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ní byla smlouva elektronicky uzavřena. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované na základě výpisu z účtu žalované, výplatních pásek, informací poskytnutých žalovanou a lustrací žalované v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí, registru neplatných dokladů a v databázích CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované úvěr až do výše 36 800 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 28. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 4. 2026. Žalobkyně vyplatila žalované dne 29. 10. 2024 částku 5 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela, proto žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 4 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374,69 Kč a poplatku za službu „, název, “ ve výši 165 Kč. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, ta však neuhradila ničeho.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, kterým soud návrhu vyhověl v plném rozsahu. Ten však byl zrušen pro nedoručitelnost. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 22. 10. 2025 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že tato obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 36 800 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaná. Ve smlouvě je uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 1,066 % denně. V závěru smlouvy je uveden předtištěný text: „Já, , jméno FO, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a s jejím obsahem souhlasím.“ a dále následuje text „Tímto podepisuji dne 2024-10-29“.4. Z Výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace, že žalovaná žije ve tříčlenné domácnosti se dvěma příjmy. Čistý příjem žalovaná uvedla ve výši 19 500 Kč, výše ověřeného čistého příjmu, zjištěného z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, za období od 20. 2. 2024 do 29. 10. 2024, činila 27 296 Kč. Žalobkyně stanovila minimální výdaje žalované částkou 7 580 Kč, rezervu pro výdaje částkou 600 Kč a s ohledem na zjištěné skutečnosti určila disponibilní příjem žalované ve výši 11 900 Kč.5. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 9. 9. 2025 soud zjistil, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalované č. , č. účtu, dne 29. 10. 2024 částku 5 000 Kč.6. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů.7. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaná a jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 36 800 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalované. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. V něm žalobkyně uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalované na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalované), kde měla žalovaná odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Tímto podepisuji dne 2024-10-29“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaná skutečně, v rámci svého klientského profilu, klikla na opt-in volbu „Podepisuji“. Z této poznámky nelze dovodit ani to, že žalované byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaná skutečně takový úkon, kterým by projevila vůli být vázána smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinila. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu ze dne 3. 9. 2025. Na základě uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že smlouva se žalovanou byla platně uzavřena. Žalované proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.8. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Soud žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč, a to podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 5 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaná byla výzvou ze dne 19. 6. 2025, odeslanou téhož dne, vyzvána k uhrazení dlužné částky, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. V této výzvě žalobkyně stanovila lhůtu k úhradě v délce 3 dnů a žalovaná je tedy od 28. 6. 2025 v prodlení s úhradou dlužné částky. Od tohoto data proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení, a to podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu požadovaný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnul.9. Soud dále doplňuje, že žalobkyni nebylo poskytnuto poučení podle § 118a o. s. ř. přesto, že z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o platné uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Soud není ani povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání, ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).10. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, jímž bylo žalobě zcela vyhověno. Z ustanovení § 172 odst. 1 věta první o.s.ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz C. H. Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval proka