12 C 382/2025-44 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 12 983,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 18. 1. 2025 účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 49 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle smlouvy. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným a lustrací v dostupných registrech. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce , webové stránky, , kde žalovaný požádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný se dostal do konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Žalovaný bal v prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce úvěr zesplatnil. Žalobce zaslal žalovanému na účet č. , č. účtu, částku ve výši 5 500 Kč, a to dne 18. 1. 2025. Žalovaný neuhradil jistinu ve výši 5 499,97 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, poplatek za službu „, název, “ ve výši 91,50 Kč, poplatek za službu „, název, “ ve výši 165 Kč, poplatek za službu „, název, “ ve výši 24 a smluvní úrok ve výši 7 012,37 Kč. Žalobce závěrem uvedl, že pokud by soud neměl nárok za prokázaný požaduje, aby byl nárok posouzen jako vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce kromě výše uvedeného požaduje zákonný úrok ve výši 12 % ročně z částky 5 889,92 Kč od 20. 5. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 81,16 Kč.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 4. 2. 2026. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, název, “ č. , hodnota, ve spojení s údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlasem se zpracováním osobních údajů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikovaných příjmů, autorizace ověření totožnosti, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, všeobecných obchodních podmínek, sazebníkem vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaný, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru v maximální výši 49 600 Kč spolu s úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně se splatností dne 12. 7. 2026. Tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u dlužníka je uvedeno: tímto podepisuji dne 18. 1. 2025, klient.4. Z přehledu bankovních transakcích vyplacených spotřebiteli ve spojení se sdělením společnosti , právnická osoba, . ze dne 10. 12. 2025 plyne, že žalobce odeslal žalovanému dne 18. 1. 2025 částku 5 500 Kč.5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 29. 8. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 2. 9. 2025 vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky výzvou odeslanou dne 2. 9. 2025 ve lhůtě do 3 dnů.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.11. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 49 600 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně. Dle názoru soudu je sjednaná úroková sazba v rozsahu 1,066 % denně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na skutečnost, že sjednaná úroková sazba několikrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu a současně byla sjednána řada dalších sankcí za prodlení žalovaného, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť veškeré smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z § 6 o.z. ve spojení s § 8 o.z. dovozovat z celé smlouvy, neboť v dané věci tvoří jednotlivá smluvní ujednání provázaný celek. Pokud žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobce nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinen jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinil, nelze mu přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Žalobce si jako nebankovní poskytovatel úvěrů musel být při uzavírání smlouvy vědom nepoměru výše úrokové sazby, kterou sjednal oproti úvěrovým sazbám poskytovanými bankami. Soud konstatuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (sp. zn. 15 Co 177/2022, sp. zn. 15 Co 61/2022). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalovanému z takové smlouvy vzniknout závazek vrátit poskytnutou částku, zaplatit poplatky, smluvní pokuty ani příslušenství.12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 5 500 Kč, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Žalovaný ničeho nezaplatil, proto soud podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 500 Kč. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a tento byl žalobci přiznán ode dne 20. 5. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení (výrok I.).13. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobci úvěr ani poplatky, proto soud žalobu ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítl (výrok II.).14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle míry úspěchu každého z účastníků řízení, kdy žalovaný byl úspěšný pouze v nepatrně vyšším rozsahu, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.)