12 C 396/2025-20 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal žalobou proti žalované zaplacení částky 62 832 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) se žalovanou uzavřel dne 8. 6. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč a zavázala se je vrátit spolu s úrokem ve výši 29 887 Kč a částkou za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit v 21 měsíčních splátkách po 3 100 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 3. 2024. Úvěruschopnost žalované jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokumentům vyžádaných od žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Žalovaná hradila naposledy dne 10. 10. 2022. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 30 800 Kč, poplatkem ve výši 32 032 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 937,58 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 4 038,22 Kč. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 30 800 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 800 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu dále ničeho nehradila.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud nařídil jednání na den 4. 2. 2026, ke kterému se žalovaná nedostavila, i přesto, že ji bylo řádně doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Právní zástupce žalobce se k jednání rovněž nedostavil a soud proto rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 8. 6. 2022 plyne, že žalovaná je svobodná, má učňovské vzdělání, žije v nájmu a v době podání žádosti byla na mateřské dovolené. Její pravidelný měsíční příjem činí 8 100 Kč. K žádosti o úvěr doplnila výměr o přiznání dávky ze dne 23. 2. 2022.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel dne 8. 6. 2022 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 31 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně úroku ve výši 29 887 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, to vše v 21 měsíčních splátkách po 3 100 Kč, přičemž poslední splátka činila 3 096 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze 200 Kč.5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně přílohy č. 1, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 2. 2025 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.7. Smlouva o úvěru, z nichž žalobce dovozoval svůj nárok, soud posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.10. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak nepředložil soudu žádné důkazy. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednal právní předchůdce žalobce v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvy o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalované nemohl vzniknout žádný závazek.11. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 31 000 Kč, přičemž žalovaná na úvěr uhradil částku 200 Kč, z tohoto důvodu vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši 30 800 Kč. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 30 800 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 30 800 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení (výrok I).12. Žalobu soud ve zbylém rozsahu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II.).13. Soud dále rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku shora).