9 C 106/2025-58 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 650 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že dne 29. 7. 2022 uzavřela se žalovaným Smlouvu o kontokorentu č. , číslo, Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně s odbornou péči schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě informací sdělených žalovaným, výpisu z jeho běžného účtu a lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku a systému CBCB. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 18,9 % ročně, s účinností od 1. 12. 2022 pak byla úroková sazba zvýšena na 21,9 % ročně. Žalovaný řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr, žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a dluží tak žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatky v celkové výši 1 650 Kč. Žalobkyně dále nárokuje kapitalizovaný úrok ve výši 2 153,58 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 785,97 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 19. 2. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila a věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze Smlouvy o poštovním účtu ze dne 19. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet č. , č. účtu, a platební služby s ním spojené.4. Ze smlouvy o kontokorentu č. , číslo, ze dne 27. 7. 2022 soud zjistil, že jejím předmětem je poskytnutí neúčelového revolvingového úvěru na dobu neurčitou až do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr splácet tak, že zajistí na svém účtu k poslednímu pracovnímu dni kalendářního měsíce dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků, úroků z prodlení a smluvních pokut a dále se zavázal zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % uvěrového limitu. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 18,90 % ročně, dále poplatek 300 Kč za upomínku, 500 Kč za výzvu k uhrazení dlužné částky a poplatek 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních podmínek.5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí kontokorentu uvedl, že je svobodný, bydlení má zajištěné jiným způsobem (kolej, ubytovna), nemá žádnou vyživovací povinnost, od 1. 9. 2021 je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 23 000 Kč, nehradí žádné splátky a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč.6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že příjem žalovaného činil v roce 2021 v listopadu 20 360 Kč a v prosinci 22 920 Kč, a v roce 2022 v lednu 17 645 Kč, v únoru 20 854 Kč, v březnu 28 067 Kč, v dubnu 23 519 Kč, v květnu 20 719 Kč, v červnu 20 792 Kč, a v červenci 19 986 Kč. Z výpisu za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému, že v souladu s oznámením o stanovených úrokových sazbách byla od 1. 12. 2022 úroková sazba za čerpání kontokorentu zvýšena na 21,9 % ročně.7. Z interního dokumentu soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu žalovaného ve výši 20 829 Kč vypočteného mediánem z transakcí na bankovním účtu za posledních 5 měsíců předcházejících žádosti. Výdaje žalovaného určila žalobkyně částkou 12 087,20 Kč, která zahrnuje pravidelné i nepravidelné výdaje a náklady na úvěrové služby. Platební kapacita vypočtená systémem činila 8 732,80 Kč a žalobkyně ji shledala dostatečnou pro splátku úvěru ve výši 500 Kč.8. Z Informace z , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný má 1 existující splátkový kontrakt s částkou 1 252 Kč po splatnosti.9. Z historie úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný přečerpal svůj bankovní účet, aniž řádně splácel poskytnutý úvěr. Ke dni 22. 4. 2025 je na tomto účtu evidována přečerpaná částka ve výši 10 000 Kč, dlužný obchodní úrok 2 153,58 Kč, dlužný sankční úrok 785,97 Kč a sankční poplatky 1 165 Kč (3x 500 Kč + 150 Kč).10. Z dopisů žalobkyně adresovaných žalovanému soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného, neboť na svém bankovním účtu neměl dostatek prostředků a ke dni 11. 2. 2024 se dostal do prodlení s hrazením částky 180,69 Kč. Následně ho vyzvala k úhradě dlužné splátky úvěru výzvou zpoplatněnou částkou 500 Kč (celkem 3x). Dopisem ze dne 11. 4. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného, že po dobu 3 měsíců neplní sjednané podmínek kontokorentu. Dne 16. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k dodržení podmínek kontokorentů výzvou zpoplatněnou částkou 150 Kč.11. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2. 8. 2024 ve spojení s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění úvěru ke dni 31. 7. 2024 a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 13 040,87 Kč.12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 5. 2025 ve spojení s potvrzením podání ze dne 12. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Na základě předložených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli platně smlouvu o kontokorentu č. , číslo, , neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Zjistila osobní a majetkové poměry žalovaného, porovnala příjmy a výdaje, jejichž výši zjistila z výpisů z jeho bankovního účtu, dále zjišťovala, zda žalovaný plní stávající závazky a zohlednila výši úvěrového limitu i předpokládané splátky. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč formou přečerpání běžného účtu žalovaného. Žalovaný nezajistil na svém účtu dostatek prostředků, čímž porušil sjednané podmínky kontokorentu, neboť nehradil splátky úvěru. Žalobkyně proto úvěr k 31. 7. 2025 prohlásila za splatný. Od následujícího dne je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Souladu se smlouvou má žalobkyně nárok na poplatky za odeslání výzev k úhradě dlužné splátky a výzvy k dodržení podmínek kontokorentu v celkové výši 1 650 Kč.16. Soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku ve výši 11 650 Kč. V části týkající se dlužné jistiny 10 000 Kč podle § 2395 o. z. ve spojení s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a ohledně poplatků podle § 1721 o. z. ve spojení s § 1723 odst. 1 o. z. a § 1908 odst. 1 o. z. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a lhůtu k plnění žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal žádné důvody pro její prodloužení.17. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 150 o. s. ř., neboť žalobkyně uplatnila svůj nárok vůči žalovanému tímto návrhem pouhých 15 dnů poté, co podala návrh na přiznání nároku ve výši 10 559,55 Kč, vyplývajícího z úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky. Oba nároky přitom mohla uplatnit jedním návrhem, avšak neučinila tak, čímž zavinila vznik části nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta a v zaplaceném soudním poplatku. Požadovat jejich plnou úhradu po žalovaném, ačkoli byla ve věci zcela úspěšná, by za těchto okolností bylo nepřiměřeně tvrdé. Soud proto výši náhrady nákladů žalobkyně snížil o částku, která převyšuje účelně vynaložené náklady, tedy náklady, které by jí vznikly v případě, že by oba nároky spojila do jednoho návrhu. Sazba za jeden úkon právní služby by podle § 14b advokátního tarifu činila 400 Kč, tedy stejnou částku, která byla žalobkyni přiznána za jeden úkon v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 105/2025, kde soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu by činil 888 Kč. Náklady řízení žalobkyně tudíž tvoří pouze část soudního poplatku ve výši 88 Kč. Tyto