9 C 114/2025-31 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 435,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 637,05 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení. Podání návrhu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 8. 12. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně , webové stránky, , kde žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti s ním byla smlouva elektronicky uzavřena. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě výpisu z účtu žalovaného, výplatních pásek, informací poskytnutých žalovaným a lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí, registru neplatných dokladů a v databázích CNCB, NRKI a BRKI. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr až do výše 58 100 Kč s možností postupného čerpání, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 7. 1. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 1. 6. 2026. Žalobkyně vyplatila žalovanému dne 8. 12. 2024 částku 23 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 22 999,95 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 457,70 Kč, smluvního úroku ve výši 24 207,06 Kč, poplatku za službu „, název, “ ve výši 165 Kč a poplatku za službu „, název, “ ve výši 14,40 Kč. Před podáním návrhu vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ten však neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 27. 1. 2026 se bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listiny označené jako Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že obsahuje text smlouvy o úvěru, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru s postupným čerpáním až do výše 58 100 Kč. Jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně a žalovaný. Ve smlouvě je uveden poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a úroková sazba 0,883 % denně. V závěru listiny je uvedeno „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“ a dále následuje text „Tímto podepisuji dne 2024-12-18“.4. Z Výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že žalobkyně měla k dispozici informace, že žalovaný žije ve tříčlenné domácnosti se třemi příjmy. Čistý příjem žalovaný uvedl ve výši 25 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu činila 22 258 Kč. Žalobkyně stanovila minimální výdaje žalovaného částkou 6 603,33 Kč, rezervu pro výdaje částkou 500 Kč a s ohledem na zjištěné skutečnosti určila disponibilní příjem žalovaného ve výši 15 600 Kč.5. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 19. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně převedla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, dne 8. 12. 2024 částku 23 000 Kč.6. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů.7. Na základě provedených důkazů soud shledal, že žalobkyní předložená smlouva sice obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobkyně a žalovaný a jejím předmětem je poskytnutí úvěru ve výši 58 100 Kč, nicméně tato listina neobsahuje podpis žalovaného. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla platně uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsala ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. V něm uvedla, že k uzavření smlouvy došlo úkonem žalovaného na webovém rozhraní žalobkyně (v klientském profilu žalovaného), kde měl žalovaný odsouhlasit znění smlouvy a elektronicky ji podepsat (kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“). Uzavření smlouvy neprokazuje ani poznámka „Tímto podepisuji dne 2024-12-18“ uvedená pod textem smlouvy, neboť touto poznámkou nelze mít za prokázané, že by žalovaný skutečně, v rámci svého klientského profilu, kliknul na opt-in volbu „Podepisuji“. Z této poznámky nelze dovodit ani to, že žalovanému byl vůbec nějaký klientský profil zřízen a že v rámci tohoto profilu žalovaný skutečně takový úkon, kterým by projevil vůli být vázán smlouvou v právě takovém znění, které předložila žalobkyně, učinil. Jiné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně kontraktačního procesu žalobkyně nepředložila, a to ani přes výzvu soudu ze dne 11. 12. 2025. Na základě uvedeného nelze dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala, že smlouva se žalovaným byla platně uzavřena. Žalovanému proto z této smlouvy nemohl vzniknout žádný závazek.8. Bylo však prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 23 000 Kč. Na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení v této výši. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 23 000 Kč podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 23 000 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 7. 2025, odeslanou téhož dne, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Ve výzvě žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k úhradě v délce 3 dnů, žalovaný je tedy od 29. 7. 2025 v prodlení s úhradou dlužné částky. Soud proto žalobkyni přiznal od uvedeného data zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu požadovaný úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnul.9. Soud doplňuje, že žalobkyni neposkytnul poučení podle § 118a o. s. ř., přestože z výsledku dokazování vyplynulo, že neunáší své důkazní břemeno, pokud jde o platné uzavření smlouvy o úvěru. Podle § 118a o. s. ř. totiž soud poskytuje poučení účastníkům pouze při jednání. Žalobkyně se k jednání nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a tím soudu znemožnila, aby jí poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. Soud není povinen, ani oprávněn sdělovat potřebná poučení jinak, než při ústním jednání a jen z tohoto důvodu není povinen odročovat jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 nebo sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).10. Rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, nemůže být pro žalobkyni překvapivým rozhodnutím ani vzhledem k tomu, že původně byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobě zcela vyhověl. Z ustanovení § 172 odst. 1 věty první o. s. ř. (Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem) ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. totiž vyplývá, že podmínkou pro vydání elektronického platebního rozkazu je – mimo jiné – aby uplatněné právo vyplývalo ze skutečností uvedených žalobcem. Žalobce musí v rozkazní žalobě tvrdit skutečnosti, z nichž vyplývá nárok na zaplacení peněžní částky, jenž žalobou uplatnil, a tyto skutečnosti musí uvést v takovém rozsahu, aby odpovídaly znakům skutkové podstaty právní normy, o kterou se žalobcův nárok opírá. Soud ohledně těchto skutečností neprovádí dokazování (neboť ani nenařizuje jednání, v jehož rámci jedině by mohl dokazovat), a nezkoumá proto ani kupř., zda jsou tvrzené skutečnosti „prokázány“ listinnými přílohami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo zda jsou tyto skutečnosti alespoň osvědčeny. Pravdivostí tvrzených skutečností se tedy soud nezabývá, pouze zvažuje, zda existuje právní norma, na jejímž základě lze žalobci přiznat požadovaný nárok, a zda žalobcova tvrzení odpovídají znakům skutkové podstaty této nárokové normy. (viz Komentář ASPI k § 172 o. s. ř.) Platební rozkaz je rozhodnutí ve věci samé vydané ve zkráceném řízení, jehož skutkovým základem jsou pouze skutečnosti tvrzené žalobcem. (viz , právnická osoba, . Beck: Občanský soudní řád, Komentář I., II. 1. vydání 2009, str. 1149). V daném případě tedy soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že smlouva o úvěru byla platně uzavřena, a protože byly splněny i ostatní podmínky stanovené v § 172 a § 174a o. s. ř., vydal elektronický platební rozkaz, aniž se zabýval prokazováním tvrzených skutečností. Avšak poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen, soud věc projednal formou standardního sporného civilního soudního řízení, v rámci něhož provedl doka