9 C 25/2026-40 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 98 884,03 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) uzavřela se žalovanou dne 27. 10. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně , webové stránky, , kde se žalovaná nejprve seznámila s se smluvní dokumentací a následně podepsala smlouvu, dodatek a související dokumentaci. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaná poslala právní předchůdkyni žalobkyně SMS zprávu obsahující jméno a příjmení žalované a číselný kód 2481789622, jenž odpovídá variabilnímu symbolu, pod kterým právní předchůdkyně žalobkyně poslala žalované na její bankovní účet č. , č. účtu, platbu ve výši 1 Kč. Tím učinila právní předchůdkyni žalobkyně závaznou nabídku na uzavření smlouvy včetně dodatku, právní předchůdkyně žalobkyně ji následně přijala a žalovanou o tom informovala Oznámením o schválení úvěru odeslaným e-mailem. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr na základě informací sdělených žalovanou, předložených dokladů a lustrací žalované v registrech SOLUS a NRKI. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit ve 49 pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 11. 12. 2027. Sjednaný úrok činil 71,04 % ročně. Žalovaná však nehradila poskytnutý úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto ke dni 15. 1. 2025 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Celková dlužná částka, po započtení dílčích plateb žalované v celkové výši 50 560 Kč, činí 98 884,03 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dluhu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání konanému dne 17. 3. 2026 se bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o jeho odročení, ačkoli byla řádně předvolána postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve spojení s Dodatkem č. 1 ke smlouvě, Oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 10. 2023 o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou měsíčních splátek po 5 056 Kč splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úroková sazba za poskytnutí úvěru byla sjednána ve výši 71,04 % p. a. a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit za poskytnutí úvěru, činila 242 688 Kč. Dále byly ve smlouvě sjednány sankce za prodlení se splácením úvěru.4. Z listiny nazvané HODNOCENÍ KLIENTA ze dne 27. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná a žije sama ve vlastním bydlení. Je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou. Její pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 23 000 Kč, má výdaje na bydlení ve výši 3 915 Kč a nemá žádné jiné výdaje (například na záliby, dopravu, spoření, splátky a podobně). Další položky uvedené jako výdaj žalované jsou „životní minimum“ ve výši 4 860 Kč a „rezerva“ 1 000 Kč.5. Z potvrzení o příchozí úhradě , právnická osoba, . ze dne 26. 10. 2023 soud zjistil, že na bankovní účet žalované byla dne 4. 8. 2023 připsána částka 25 059 Kč. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno , právnická osoba6. Z dokladu o vyplacení úvěru ve spojení se sdělením , právnická osoba, . ze dne 19. 2. 2026 soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož jediným majitelem a disponentem je žalovaná, byla připsána platba ve výši 80 000 Kč poukázaná z bankovního účtu č. , č. účtu, dne 27. 10. 2023.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.8. Mezi účastníky byla dne 27. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 71,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 056 Kč, splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce, počínaje listopadem 2023. Žalovaná před podáním žaloby zaplatila celkem částku 50 560 Kč. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně pouze formulář vyplněný žalovanou a potvrzení o vyplacení mzdy za měsíc červenec 2023. Pohledávka za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací sdělených žalovanou ohledně příjmů a výdajů a z částky životního minima. Pravdivost těchto údajů nijak neověřovala a spokojila se s pouhým tvrzením žalované. Ze zprávy pro příjemce z potvrzení o zaplacení částky 25 059 Kč nelze dovodit, že žalovaná je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ani že poukázaná částka představuje měsíční mzdu žalované. V žádosti žalovaná uvedla částku 3 915 Kč představující výdaje na bydlení, která sice odpovídá nákladům jedné osoby žijícím ve vlastní nemovitosti, avšak z provedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala skutečnou výši těchto nákladů nebo zda žalovaná skutečně vlastní nemovitost, v níž bydlí. Ostatní výdaje na dopravu, kurzy a záliby žalovaná specifikovala částkou 0 Kč, stejně jako spoření nebo splátky. Je však vysoce nepravděpodobné, že žalovaná nemá kromě bydlení žádné další výdaje, například na jídlo, hygienické potřeby nebo oblečení a zejména pak na dopravu, když uvedla, že bydlí v , adresa, a udává zaměstnání v průmyslové zóně v , adresa, . Tyto výdaje však nelze nahradit pouhým započtením částky životního minima. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonem stanovenou povinnost, jelikož posouzení úvěruschopnosti žalované neprovedla s odbornou péčí, ale pouze mechanicky porovnala tvrzenou výši příjmů žalované a odhadované výdaje určené na základě statistických a neověřených výdajů, aniž by se jakkoli pokoušela zjistit a ověřit jejich skutečnou výši.12. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., má žalobkyně v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., nárok pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, který činí 29 440 Kč. Soud pr