17 C 217/2020-17 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 740 EUR a 1 600 EUR se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je specifikováno ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že na základě objednávky přepravy se žalobce dohodl s žalovanou na obstarání přepravy zásilky z Plzně do města Lublin v Polsku za dohodnuté přepravné 740 EUR a za přepravu zásilky z Rakovníku do města Pomezia v Itálii za dohodnuté přepravné 1 600 EUR. Zásilka byla přepravena a odevzdána příjemci v Polsku na místě určení dne 11. 3. 2019 a na místě určení v Itálii dne 29. 5. 2019. Žalobce si vyúčtoval fakturou č. 3719037026 přepravné 740 EUR splatné 10. 5. 2019 a fakturou č. 5019057060 přepravné 1 600 EUR splatné 21. 7. 2019. Žalovaná přepravné ani v jednom případě neuhradila, pročež dluží žalobci celkem 740 EUR a 1 600 EUR. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, listiny jí byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) do datové schránky. 3. Podle § 114b odst. 1, 2 a 4 o.s.ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. K podání vyjádření podle odst. 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Usnesení podle odst. 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. 4. Podle § 153a odst. 1, 3 a 4 o.s.ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 5. Podle článku 1 věta prvá vyhlášky Ministerstva zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě mezinárodní silniční nákladní dopravy (CMR) se tato úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jeho dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této úmluvy. 6. Jelikož žalovaná nereagovala kvalifikovaně na usnesení vydané podle shora citovaného § 114b o.s.ř., rozhodl soud rozsudkem pro uznání, a to bez jednání. S ohledem k fikci uznání žalovaného nároku soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, z nichž učinil závěr, že strany platně uzavřely dvě smlouvy o mezinárodní přepravě v souladu se shora uvedenou mezinárodní smlouvou CMR a sjednaly si za přepravu zboží cenu v celkové výši 740 EUR a 1 600 EUR. Jelikož žalovaná tuto částku za provedenou přepravu nezaplatila, čímž porušila jak uzavřené smlouvy, tak ustanovení shora uvedené vyhlášky, uložil jí soud dlužnou částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím vždy ode dne následujícího po žalobcem stanoveném datu splatnosti, jelikož přepravné bylo splatné provedením přepravy, a to v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla žalované stanovena v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 3 660 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění) v souladu s § 7, 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek ve výši 2 494,80 Kč a zaplaceným soudním poplatkem 2 515 Kč, celkem 16 889,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce. (Tarifní hodnota 740 + 1600 EUR odpovídá ke dni vyhlášení rozsudku při kurzu ČNB 27, 310 Kč za 1 EUR tarifní hodnotě 63 905,40 Kč).