17 C 232/2020-16 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 8. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 27. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit dne 28. 8. 2018. Žalované zbývá na jistině uhradit 5 000 Kč, na svůj dluh uhradila 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez jednání, jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalované se v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúročně 6 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Podle potvrzení o platbě byla částka 6 000 Kč převedena na účet uvedený ve smlouvě dne 27. 7. 2018. Žalovaná se peněžní prostředky zavázala vrátit do 28. 8. 2018. Žalovaná uhradila žalobkyni 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Strany platně uzavřely smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 OZ, na základě které vznikla žalované povinnost žalobkyni vrátit zapůjčenou částku 6 000 Kč, kterou však nesplnila, když vrátila pouze 1 000 Kč. Ve smlouvě se dohodly na tom, že zapůjčená částka má splatnost 28. 8. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná dluh neuhradila. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalované, aby dlužnou částku uhradila, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena standardně v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) v souladu s § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.