23 C 27/2020-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11.8.2020 domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím, a to jízdného ve výši 18 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč s odůvodněním, že žalovaný se v [obec] dne 26.8.2019 na lince [číslo] provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné a přirážku k jízdnému dobrovolně neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud o věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil, byl však dle § 101 odst. 4 o.s.ř. poučen, že v takovém případě má soud za to, že proti rozhodnutí věci bez ústního jednání nemá námitek. Na základě [anonymizováno] o provedené přepravní kontrole [číslo] má soud za prokázané, že se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní na lince [číslo] ve shora uvedeném dni. Jízdné ani přirážka k jízdnému nebyla žalovaným na místě ani následně zaplacena. Na základě listinných důkazů a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě žalovaného nároku, dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný žalobkyni dluží za jízdné a přirážku k jízdnému žalovanou částku. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob. Ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, stanoví, že smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ustanovení § 18a odst. 2 písm. a) a c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, společně s ustanovením § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, konstatuje, že cestující je povinen dodržovat přepravní řád, smluvní přepravní podmínky a tarif a na výzvu pověřené osoby (v tomto případě se jednalo o přepravního kontrolora, který je vybaven kontrolním odznakem nebo průkazem) je cestující povinen se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdným dokladem, může přepravní kontrolor vyžadovat od cestujícího osobní údaje a následně vymáhat zaplacení jízdného s přirážkou. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 5 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a podle Smluvních přepravních podmínek PID žalobkyně je žalovaný povinen uhradit za každou jízdu bez jízdního dokladu cenu jízdného ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nikterak nezpochybnil tvrzení žalobkyně, dospěl soud ke skutkovému závěru, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o přepravě, a že žalovaný neuhradil stanovené jízdné a dluží tak žalobkyni částku 1 518 Kč. Co se týče požadovaných úroků z prodlení, soud nároku žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení vyhověl podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když sazbu úroků z prodlení shledal v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný svůj dluh řádně a včas ve stanovené lhůtě nezaplatil a následující den se ocitl v prodlení s plněním dluhu. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, které představoval zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a 200 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za dva úkony.