11 C 264/2020-78 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobou ze dne 6.8.2020 se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku č. parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] u [stát. instituce] (správně pro Plzeňský kraj), v k.ú. [obec] u [obec], Katastrální pracoviště Plzeň-jih, v obci [obec]. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku č. parc. st. [číslo], na kterém stojí stavba [adresa] a pozemku č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Tyto pozemky sousedí s pozemkem č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Žalobce pozemek č. parc. [číslo] užívá společně s jím vlastněními pozemky a to od okamžiku, kdy tyto pozemky nabyl do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy z 21.6.2010. Před tím pozemek užívali jeho právní předchůdci, prarodiče, kteří pozemky č. parc. st. 34 a [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] získali na základě kupní smlouvy ze dne 4.7.1994. Nic nenasvědčovalo tomu, že se jedná o samostatný pozemek, který není součástí pozemků vlastněných žalobcem a jeho právními předchůdci. Až v dubnu 2020 žalobce při provádění zaměření pozemků zjistil, že pozemek č. parc. [číslo] není v jeho vlastnictví, ale že se jedná o samostatný pozemek, který pouze sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobce. Žalobce přitom předmětný pozemek po celou dobu udržoval a užíval, opravoval na něm postavený plot. Žalovaná se přitom o předmětný pozemek nikdy nezajímala. Žalobce má proto za to, že z jeho strany došlo k vydržení vlastnického práva k pozemku. 2. K žalobě se vyjádřila žalovaná, která uvedla, že nárok žalobce neuznává. Pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nabyla na základě darovací smlouvy ze dne 9.3.2015. Její rodina pozemek vlastní již od roku 1993, kdy byla rozhodnutím Pozemkového úřadu č. PÚ [číslo] její babičce paní [příjmení] vydána parcela ve zjednodušené evidenci PK [číslo]. Při digitalizaci z této parcely vznikly dnešní pozemky č. parc. [číslo] a [číslo]. Dále poukázala na to, že v roce 1999 v daném katastrálním území proběhla digitalizace katastrálních map. Z provedené digitalizace žalobce měl a mohl zjistit, že pozemek č. parc. [číslo] je pozemkem samostatným s vlastním parcelním číslem. Žalobce zároveň musel vědět, že parcelní číslo pozemku není zapsáno na jeho listu vlastnictví. Žalovaná je proto přesvědčena o tom, že žalobce musel od počátku vědět, že pozemek č. parc. [číslo] není v jeho vlastnictví. Dále žalovaná popřela, že by se o předmětný pozemek nezajímala. Tato se o pozemek zajímala prostřednictvím svého otce, který s žalobcem opakovaně jednal, upozorňoval ho na nesoulad ve vlastnictví a užívání předmětného pozemku a jednal s žalobcem i o možném odkupu tohoto pozemku. Žalovaná poukázala dále na to, že pachtovní smlouvou ze dne 30.9.2015 přenechala předmětný pozemek do užívání [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], která žalované za užívání pozemku platí pachtovné. Ze všech výše uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání účastníci setrvali na svých postojích. K dotazu soudu žalobce doplnil, že na nesoulad mezi zapsaným a skutečným stavem byl upozorněn otcem žalované v roce 2019, kdy se s otcem žalované dohodli i na odkupu tohoto pozemku. Žalobce proto nechal pozemek parc. [číslo] zaměřit geodetem, následně se však s otcem žalované neshodli na kupní ceně. 4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, vyslechl navržené svědky a došel k následujícím závěrům. Z kupní smlouvy ze dne 4.7.1994 má soud za prokázané, že touto smlouvou prodalo [právnická osoba] [anonymizováno] [část obce] manželům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prarodičům žalobce) pozemky č. parc. st. [číslo] včetně domu [číslo] a č. parc. [číslo] (zahrada) v k.ú. [obec] u [obec]. Z darovací smlouvy ze dne 21.6.2010 má soud za prokázané, že touto smlouvou darovala [příjmení] [příjmení] (babička žalobce) výše uvedené pozemky č. parc. st. [číslo] včetně domu [adresa] a č. parc. [číslo] žalobci. Ze shodného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že výše uvedené pozemky žalobce jsou oploceny a je k nim připlocen i pozemek č. parc. [číslo], který je v katastru nemovitostí evidován jako vlastnictví žalované. Z žalobcem předložené fotodokumentace má soud za prokázané, že pozemky žalobce byly původně oploceny starým dřevěným plotem. Ten byl následně nahrazen novým kovovým, když z této fotodokumentace je patrné i to, že nový plot byl budován v hranicích plotu původního. 5. Z rozhodutí Pozemkového úřadu č. PÚ [číslo] ze dne 16.2.1993 má soud za prokázané, že tímto rozhodnutím byl paní [jméno] [příjmení] (babičce žalované) vydán mimo jiné pozemek č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] o výměře 9 833 m2. Z výpisu z katastru nemovitostí a z katastrální mapy má soud za prokázané, že pozemek č. parc. [číslo] i č. parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] jsou evidovány jako vlastnictví žalované. 6. Z výslechu svědka [celé jméno svědka], otce žalované, soud zjistil, že tento komunikoval s žalobcem ohledně vlastnictví pozemku č. parc. [číslo], bavili se s žalobcem i o možném prodeji pozemku, ale neshodli se na ceně. Rodina svědka v dané lokalitě vlastnila pole, tyto museli za socialismu převést na stát, po revoluci jim byla pole vrácena. Pozemky č. parc. [číslo] a st. [číslo] patřili původně JZD, na hranici pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] stál původně starý dřevěný plot. Žalobce plot v dubnu 2020 předělal a při tom si přihradil pozemek č. parc. [číslo], na pozemku navíc vysadil stromy, to bylo někdy před třemi nebo čtyřmi roky. 7. Z výslechu [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že jde o matku žalobce. Pozemky č. parc. [číslo] a st. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] původně vlastnili její rodiče. Získali je tak, že v [obec] pracovali pro JZD [část obce], při tom bydleli od srpna 1972 v těchto nemovitostech. S JZD měli dohodu, že si po 10 letech nemovitosti odkoupí za výhodnou cenu. Svědkyně do června 1984 bydlela v nemovitostech s rodiči. Ví o tom, že rodiče nemovitosti od JZD skutečně odkoupili. Rodiče ihned poté, co se do nemovitostí nastěhovali, tyto oplotili. Bylo to v roce 1973 po dohodě s JZD. Svědkyni bylo v té době 9 let. Jestli bylo oplocení prováděno na základě nějakého zaměření neví, to si již nepamatuje. Hradba stojí dnes pořád na stejném místě, kde byla původně zbudována. Pouze se opravovala a udržovala. Prarodiče následně převedli nemovitosti na svého vnuka, tedy na žalobce. V současné době již prarodiče nežijí. O tom, že pozemek č. parc. [číslo] nepatří k ostatním pozemkům ve vlastnictví rodiny svědkyně se tato dozvěděla od svého syna zhruba před rokem, do té doby jí nikdy nenapadlo, že pozemek není jejich. 8. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o souseda žalobce, s tímto sousedí v [obec] přes cestu. Nemovitosti v [obec] vlastní svědek od roku 2000, před tím je vlastnila jeho babička, svědek do nich jezdil. Ví o tom, že pozemky žalobce jsou dlouhodobě zaploceny, původně byly oploceny starým dřevěným plotem, který stavěl asi dědeček žalobce. Teď je na místě plot nový, který je ale pořád ve stejném místě. Svědek hospodářsky obhospodařuje pozemek sousedící s pozemkem č. parc. [číslo], pozemek č. parc. [číslo] v užívání nemá. 9. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že plot kolem jeho pozemků byl odjakživa. Kdo ho stavěl, neví. Žalobce tento plot asi před 12 nebo 13 lety opravoval, opravoval ho v linii, kde stál původně. V nemovitostech žil ještě před tím, než je nabyl do vlastnictví. Žil tam se svojí babičkou. Pozemek č. parc. [číslo] vždy považoval za svůj. 10. Dle § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč.z.“), ve znění od 1.1.1992, se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Pro počátek a trvání doby se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby. Dle § 130 odst. 1 obč.z. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 11. Dle § 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby. Dle § 1090 o.z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby. Dle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držb