25 C 59/2021-28 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 4. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným. Smlouva byla uzavřena původně s osobou, která se do systému registrovala jako [jméno] [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], avšak následně v rámci [anonymizováno] řízení bylo zjištěno a prokázáno, že smlouva byla uzavřena žalovaným a na osobu [jméno] [celé jméno žalovaného] byl spáchán úvěrový podvod. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 4. 2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč, který byl poukázán na účet č. [bankovní účet], jak vyplynulo z potvrzení o provedené platbě. Úvěrová smlouva byla uzavřena s osobou, která se do systému žalobkyně registrovala jako [jméno] [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], bytem [část obce a číslo], [PSČ] [obec] a k prokázání totožnosti byla předložena kopie občanského průkazu a rodného listu osoby, což bylo listině doloženo. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalovaný [anonymizováno 8 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno 10 slov] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno 8 slov], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení] [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], [anonymizováno 8 slov] [anonymizováno], [anonymizováno 8 slov]. [anonymizována čtyři slova] [datum] [anonymizována čtyři slova] [číslo] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [role v řízení]. [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova] [role v řízení] [anonymizováno 8 slov] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobkyně vyzvala dne 22. 6. 2021 žalovaného k úhradě způsobené škody, aby tato byla uhrazena do 2. 7. 2021. Žalovaný však i přes tuto výzvu dluh neuhradil ani zčásti. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na základě uzavřené smlouvy do dnešního dne ničeho nezaplatil a s ohledem na skutečnost, že žalovaný toto žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 8. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru. Žalovanou částku však žalovaný ani zčásti neuhradil, a proto uložil žalovanému, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši 7 000 Kč, které se dostaly do majetkové sféry žalovaného a o které byla žalobkyně ochuzena a ke všemu ještě podvodným jednáním žalovaného. Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucí z této částky od 3. 7. 2021 do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě sjednaného úvěru finanční částku ve výši 7 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Žalovaný však i přes výzvu dlužnou částku neuhradil. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.