39 C 2/2021-20 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – město dne 5. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit jí částku 1 028 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] použil vlak [číslo] mezi stanicemi [obec], zastávka – [obec] a nemohl se kontrolnímu orgánu prokázat platným jízdním dokladem. Nezaplatil jízdné ve výši 28 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu mu byla vyměřena také přirážka k jízdnému 1 000 Kč Ani tuto nezaplatil. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (postoupení z [právnická osoba] na [právnická osoba] [_] [_] [_]) a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (postoupení z [právnická osoba] [_] [_] [_] na žalobkyni). Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 27. 4. 2019 spolu s předžalobní výzvou. Ve věci byl dne 24. 11. 2020 vydán platební rozkaz, ten se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a byl usnesením ze dne 15. 12. 2020 zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2.) Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. K dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání se zástupce žalobkyně nevyjádřil (vyslovil však souhlas již v podané žalobě) ani žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto aplikoval ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 3.) Soud provedl předložené listinné důkazy, ze kterých zjistil, že žalovaný dne [datum] byl kontrolován v osobním vlaku [číslo] mezi zastávkou [obec] – zastávka a [obec]. Cestující nastoupil na zastávce [obec]. Chtěl si u průvodčího zakoupit jízdenku, měl však k dispozici pouze 15 Kč. Byla vyzván k předložení osobního dokladu, ten neměl k dispozici, takže byla zavolána hlídka PČR. Po ověření jeho totožnosti PČR byla vypsáno Potvrzení o nedodržení přepravních podmínek [číslo] žalovaný jej podepsal a převzal, žalovanému byl vysvětlen i postup pro úhradu dlužné částky (Oznámení o závadách, Potvrzení o nedodržení SPPO). K úhradě byl vyzván dopisem z 27. 4. 2019, kdy mu bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána dvěma smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh. Výše přirážky byla doložena [tarifem právnické osoby] Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4.) Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. 5.) Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. 6.) Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7.) Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 8.) Z Oznámení o závadách a Potvrzení o nedodržení SPPO ze dne 30. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaný skutečně v tento cestoval osobním vlakem [právnická osoba] Při této jízdě byl kontrolován průvodčím a neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení jednak jízdné, jednak přirážka k jízdnému ve výši 1 000 Kč. Žalovaný tuto povinnost dosud nesplnil. 9.) Žalovaný tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně, uzavřel tím přepravní smlouvy, ovšem aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb., tedy zaplatit kromě ceny jízdného rovněž přirážku stanovenou smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobkyně ve výši 1 000 Kč. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku. 10.) O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 11.) O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.