6 C 230/2021-148 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu dlužnou částku ve výši 48 839,29 Kč s příslušenstvím, jímž byl zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 21 865,85 Kč od 4.7.2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 16 569 Kč od 4.7.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla 23.6.2020 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, přičemž celková částka ve výši 27 781 Kč měla být uhrazena v 72 splátkách po 386 Kč měsíčně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že za porušení smlouvy nesplácením úvěru je žalovaný povinen žalobci uhradit vzniklou škodu. Dále smluvní strany pro případ porušení smlouvy sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou 15.4.2021 ve výši 649 Kč, přičemž do výše splátky byla zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši 62 Kč měsíčně. Žalobce proto přistoupil ke zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 48 825,96 Kč. Žalovaný přitom uhradil pouze devět splátek ve výši 5 841 Kč. Kč. Zbylá část jistiny tvořila částku 14 043,90 Kč, zbylá část úroků 10 264,44 Kč, zbylá část inkasní služby 3 906 Kč (63 splátek po 62 Kč), zbylá část služby podpora v celkové výši 12 663 Kč, náklady na upomínkování 800 Kč a smluvní pokuta ve výši 7 021,95 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. K soudnímu jednání konanému 15.10.2021 se účastníci nedostavili, svou neúčast omluvil pouze žalobce. Soud proto věc podle § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Soud na jednání provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 23.6.2020 žalovaný jako spotřebitel podepsal smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru s žalobcem. Téhož dne také podepsal smlouvu o inkasní službě, která tvořila přílohu [číslo] ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že žalobce jako poskytovatel úvěru se zavázal, že poskytne spotřebiteli hotovostní úvěr ve výši 154 000 Kč a to ve splátkách, kdy částka 3 000 Kč bude vyplacena na náklady poskytovatele úvěru a částka ve výši 12 000 Kč bude vyplacena spotřebiteli. započtena na náklady poskytovatele, které měly být tvořeny náklady na zaslání smlouvy kurýrní službou ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí 30 Kč, ostatními administrativními náklady poskytovatele ve výši 800 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a spotřebitel se zavázal ve smlouvě zaplatit poskytovateli také úrok ve výši 12 781 Kč a celkovou dlužnou částku ve výši 27 781 Kč. Ve smlouvě o inkasní službě spotřebitel prohlásil, že má zřízen účet vedený u [právnická osoba], přičemž za výkon inkasní služby měl spotřebitel hradit částku 62 Kč měsíčně a zavázal se, že po dobu platnosti smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že tuto inkasní službu nezruší. Ačkoli v podmínkách inkasní služby bylo uvedeno, že tato inkasní služba je nepovinnou službou, v závěrečných ustanoveních smlouvy se uvádí, že je nedílnou součástí smlouvy o poskytování spotřebitelského úvěru. Za smlouvu o doplňkové službě [název služby] měl žaovaný hradit 201 Kč měsíčně. Z tabulky žalobce o umoření dluhu lze dovodit, že celkově měl žalovaný uhradit žalobci částku 46 728 Kč. 6. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Na základě tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 obč. zák. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta žalobcem pouze částka 12 000 Kč, ač měl být podle smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru poskytnut úvěr v částce 15 000 Kč. Částka 3 000 Kč přitom měla být započtena na údajné náklady na administrativní poplatky. Navíc měl zaplatit za zřízení inkasní služby částku 4 464 Kč (72 splátek po 62 Kč). Přitom z žádosti o zřízení inkasní služby a následné smlouvy o jejím zřízení není vůbec zřejmé, za jakým účelem měla být žalovanému poskytnuta. V této smlouvě se sice tvrdí, že se jedná o nepovinnou službu, ale současně tato smlouva tvořila nedílnou součást smlouvy o inkasní službě a byla uzavřena ve stejný den. Podle závěru soudu byla smlouva o inkasní službě uzavřena pouze z důvodu navýšení úplaty žalobce a v jeho prospěch. Žalovaný měl žalobci uhradit celkem 46 728 Kč, ačkoli obdržel pouze částku 12 000 Kč. Částka, kterou mu tak žalovaný měl zaplatit je z hlediska legitimního požadavku poskytovatele úvěru zcela nemravný požadavek, byť měl být úvěr hrazen po dobu šesti let. Výše smluvní pokuty by měla sloužit k reparaci případné újmy, kterou věřitel utrpí, pokud je dlužník v prodlení se splácením. Je pojmově vyloučeno, aby se jednalo o náhradu majetkové či nemajetkové újmy, jak tvrdí žalobce. Sankce a náklady tak, jak je žalobce uplatnil, jsou ve zjevném nepoměru ke skutečně poskytnuté výši úvěru. Žalobce uvádí, že výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činila 38,73 %. Tento údaj však nemůže být pravdivý, neboť ve skutečnosti RPSN činí 85,31 %. Údaj o uvedený ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru lze proto označit za nepravdivý. Běžná RPSN nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami v červnu 2020 přitom činila 8,07 %. Podle judikatury lze přitom tolerovat maximálně trojjnásobek této sazby. Z těchto důvodů soud shledal uzavřenou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 obč. zák. V tomto směru soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, např. na nález Ústavního soudu III. ÚS 4084/12. 8. Podle závěru soudu je tudíž uzavřená smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž nedílnou součástí je smlouva o inkasní službě a službě podpora jako celek neplatná. Za situace, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný uhradil 5 841 Kč, může požadovat pouze 6 159 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. obč. zák. s úroky z prodlení. Proto soud ve zytku uplatněných nároků žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodováno podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení by ve sporu úspěšnější žalovaný měl právo na poměrnou část náhradynákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému náklady nevznikly, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku pod bodem IV.