8 C 203/2021-14 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 30 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného, když mu žalobkyně dne 22.11.2016 poskytla na jeho účet částku 30 000 Kč a žalovaný tuto částku do 19.4.2021 nevrátil. Žalobkyně požaduje vydání bezdůvodného obohacení, neboť dle jejího tvrzení probíhala mezi jí a žalovaným jednání o uzavření smlouvy o úvěru, avšak existenci smlouvy o úvěru není žalobkyně schopna prokázat. Žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 9.4.2021 vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaný však neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala pravdivost svých žalobních tvrzení. Při hodnocení těchto důkazů soud vycházel ze skutečnosti, že důkazy si navzájem neodporují, a že žalovaný tvrzení žalobkyně nikterak nezpochybnil. Žalobkyně výpisem z účtu prokázala, že dne 22..11.2016 poskytla ve prospěch účtu žalovaného částku 30 000 Kč. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 9.4.2021 žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, a to do dne 19.4.2021. Žalovaný tuto částku neuhradil. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, vzal soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Ze zjištěných skutečností tedy vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet částku 30 000 Kč a žalovaný tuto částku žalobkyni na základě její výzvy nevydal, je proto povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 o.z. Žalovaný se dostal do prodlení, a proto mu podle § 1970 o. z. vznikla také povinnost platit z dlužné částky úroky z prodlení, a to ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nároky uplatněné žalobou byly důvodné, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Prodloužená lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.