11 C 285/2020-191 — Okresní soud Plzeň-jih

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, přirážky k jízdnému a příslušenství, když se žalovaný dne 16.10.2019 přepravoval prostředkem městské hromadné dopravy (autobusem [číslo]) a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Soud ve věci již jednou rozhodoval rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 15.12.2020, kterým podané žalobě vyhověl. K žalobě pro zmatečnost byl usnesením nadepsaného soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 22.7.2022 rozsudek nadepsaného soudu ze dne 15.12.2020 zrušen. V souladu se závazným názorem Krajského soudu v Plzni soud ustanovil pro další řízení žalovanému opatrovníka z řad advokátů, konkrétně [titul] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa]. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání žalobkyně setrvala na svém postoji, kdy uvedla, že žalovaný cestoval dne 16.10.2019 autobusem [číslo] bez platné jízdenky. Při kontrole revizora tento odmítl předložit občanský průkaz, proto s ním musel revizor vystoupit a počkat na příjezd hlídky PČR. Při čekání na příjezd hlídky žalovaný kontrolujícího revizora slovně i fyzicky napadal. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném úhradu jízdného ve výši 8 Kč, přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za nezaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za odmítnutí prokázání totožnosti – čekání na příjezd hlídky PČR. Žalovaný uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Je přesvědčen, že necestoval jako černý pasažér. V době kontroly měl označenou jízdenku v hodnotě 18 Kč a nebyl si vědom, že by tato jízdenka nebyla platná. Žalovaný se dále nedopustil takového jednání, které by opravňovalo žalobce nárokovat si přirážku za odmítání prokázání totožnosti a čekání na příjezd hlídky PČR. Žalovaný dále poukázal na to, že situace mohla být ovlivněna zdravotním stavem žalovaného, který trpí psychotickou poruchou, pro kterou byl dne 15.2.2021 převzat do zdravotního ústavu. Žalovaný dále před ústním jednáním vznesl námitku podjatosti ve vztahu k vyřizující soudkyni a to z důvodu, že tato již ve věci jednou rozhodla v neprospěch žalovaného. Ze záznamu o provedení přepravní kontroly, hlášení o provedení přepravní kontroly, výslechu svědka [celé jméno svědka] (revizora) a ze zvukového záznamu provedené kontroly dne 16.10.2019 soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 16.10. 2019 v 9.33 hod na lince autobusu [číslo]. Na výzvu revizora se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou (prokázal se jízdenkou pro vnitřní zónu, když však na uvedené trase ze [obec] do [obec] je nutné mít označenou jízdenku pro vnější zónu). Totožnost žalovaného byla zjištěna z občanského průkazu. Žalovaný odmítl na místě zaplatit pokutu, společně s revizorem [celé jméno svědka] pak vystoupil na zastávce v [obec] [část obce], kde čekali na příjezd hlídky PČR. Žalovaný však začal z místa utíkat, revizor [celé jméno svědka] ho dohonil, chytil za batoh a trval na příjezdu hlídky PČR. Ze zvukového záznamu ani z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud nezjistil, že by revizor žalovaného fyzicky napadl. Svědek [celé jméno svědka] ve věci uvedl, že nebyl svědkem toho, zda žalovaný cestoval s platnou jízdenkou či nikoli. Byl pouze svědkem hádky mezi žalovaným a revizorem, ke které došlo před domem svědka v době, kdy on odjížděl do práce. Svědek se snažil účastníky hádky utišit, neboť mu v domě spalo malé dítě. Svědek nezaznamenal, že by ze strany revizora ani ze strany žalovaného docházelo k nějakému fyzickému násilí, napadání ani kopání, viděl pouze, že revizor a žalovaný se přetahovali o batoh. Výše jízdného 8 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč za cestování bez platného dokladu a 1 500 Kč za porušení smluvních přepravních podmínek – odmítání prokázání totožnosti, čekání na příjezd hlídky PČR) vyplývají ze smluvních podmínek žalobkyně a tarifu MHD. Žalovaný nezaplatil stanovené jízdné a tímto svým jednáním porušil povinnost plynoucí jednak z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ale i ze zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (§ 18a odst. 2 písm. a) a c). Dle vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu (§7 odst. 5) a dle tarifu žalobkyně je žalovaný proto povinen uhradit cenu jízdného 8 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 3 000 Kč za uskutečněnou jízdu. Vzhledem k těmto skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 008 Kč s úrokovým příslušenstvím dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně zdravotního stavu žalovaného pak soud došel k závěru, že ze zvukové nahrávky jednoznačně vyplývá, že žalovaný byl ve stavu, kdy byl schopen chápat svoji povinnost jet prostředkem MHD pouze s platnou označenou jízdenkou a zároveň si byl schopen uvědomit, že v případě porušení této povinnosti může následovat sankce v podobě přirážky k jízdnému. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že skutečnost, že žalovaný trpí psychotickou poruchou, nemůže mít vliv na výsledek předmětného řízení. Dle § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Dle § 15 b odst. 1 o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Dle § 15b odst. 2 o.s.ř. ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. S ohledem na skutečnost, že soud považuje námitku podjatosti vznesenou žalovaným před jednáním, při kterém byla věc rozhodnuta, za nedůvodnou (žalovaný namítá pouze podjatost, spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci), rozhodl věc bez toho, aby spis s námitkou podjatosti předkládal nadřízenému krajskému soudu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za pět úkonů po 100 Kč, které soud přiznal v souladu s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.