11 C 289/2022-46 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 32 951,01 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalovaného z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14.6.2017 a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6.4.2017 uzavřené s žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil, tak, že vznesl námitku promlčení. Dále uvedl, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně nezkoumala řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, smluvní ujednání jsou v rozporu s dobrými mravy, přičemž poukázal na výši RPSN. 3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Zdůraznila, že se po žalovaném domáhá úhrady pouze bezdůvodného obohacení. S námitkou promlčení žalobkyně zásadně nesouhlasí, neboť žalovaný na bezdůvodné obohacení hradil, a to dne 14.6.2017, resp. dne 6.4.2017 Tyto splátky neodpovídají datem plnění ani jejich frekvencí splátkách ze smlouvy. Žalovaný též v této souvislosti výslovně neuvedl, že dluh, na který plnil, neuznává. Žalobkyně odkázala na ust. § 2054 občanského zákoníku, s tím, že plněním žalovaného došlo de facto k uznání dluhu, u něhož je promlčecí doba 10 let. Žalovaný poslední platbu žalobkyni uhradil dne 17.7.2021, tudíž by k promlčení mohlo dojít až 17.7.2031. Žalobkyně má zato, že RPSN představuje pouze jeden z řady ekonomických ukazatelů výhodnosti zápůjčky či úvěru, který má spotřebiteli usnadnit výběr z dostupných produktů. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14.6.2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 39 898 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 18 měsíčních splátkách po 4 995 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 89 898 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 126,91 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 566,22 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6.4.2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 17 333 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 623 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 37 333 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 231,71 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 17 334,78 Kč a za období od uzavření smlouvy o postoupení pohledávek do podání žaloby částku 1 750 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 6. Podle ust. § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí zápůjčky (plnění v celkové výši 39 898 Kč a 17 333 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 50 000 Kč a 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 566,22 Kč, 17 334,78 Kč a 1 750 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 32 349 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 20.1.2020 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 14.2.2020. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalované doručen nejdříve dne 15.2.2020, od 16.2.2020 tak žalované běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne 25.2.2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně za období od 26.2.2020 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 108,27 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 915,22 Kč za dobu od 18. 7. 2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud dále došel k závěru, že nárok žalobkyně není promlčen, když částečným plněním žalovaný svůj dluh uznal ve smyslu ustanovení § 2054 o.z. a promlčecí doba tak činí ve smyslu ustanovení § 639 o.z. deset let ode dne, kdy k částečnému plnění došlo. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 74 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 4 223 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 319 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 500 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 504 Kč.