11 C 290/2022-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 13 030 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 14.1.2021 mezi žalobkyní a žalovanou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 14.1.2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 1 950 Kč s datem splatnosti do 13.2.2021 Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 6 950 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně, když na uvedenou pohledávku žalobkyně neuhradila ničeho. Žalobkyně též požaduje po žalované 2 580 Kč představující smluvní pokutu, částku 420 Kč za zaslané výzvy a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 080 Kč. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 6. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. občanského zákoníku. Jelikož žalovaná uzavřela dne 14.1.2021 smlouvu o zápůjčce a vyčerpala částku 6 000 Kč, vznikla jí podle smlouvy o zápůjčce povinnost zapůjčenou částku spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 950 Kč vrátit. Protože žalovaná úvěr včas nesplatila, obrátila se žalobkyně se svojí pohledávkou na soud a uplatňuje tak po žalované úhradu jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru, dále částky 2 580 Kč představující smluvní pokutu, částku 420 Kč za zaslané výzvy a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 080 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v rozsahu jistiny a poplatku za úvěr vyhověl, stejně tak i co do částky 2 580 Kč představující smluvní pokutu a co do částky 420 Kč za zaslané výzvy. Žaloba byla zamítnuta co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 080 Kč, když požadované náklady na upomínání ve výši 2 080 Kč považuje soud s ohledem na výši pohledávky za nepřiměřené. Na uplatněnou část nákladů na upomínání ve výši 2 080 Kč je proto třeba nahlížet jako na smluvní pokutu, která však v součtu s žalobkyní již uplatněnou smluvní pokutou ve výši 2 580 Kč překračuje výši smluvní pokuty, jejíž uplatnění žalobkyni umožňuje zákon o spotřebitelském úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 68 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 2 000 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč ve výši 1 360 Kč.