11 C 34/2022-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 3 300 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalovaného z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26.5.2016 uzavřené s žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26.5.2016 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 14 800 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 58 týdenních splátkách po 600 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 34 800 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 75,72 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí zápůjčky (plnění v celkové výši 14 800 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 20 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 16 700 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 3 300 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 6.12.2019 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 7.1.2020. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalovanému doručen nejdříve dne 8.1.2020, od 9.1.2020 tak žalovanému běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne 18.1.2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně za období od 19.1.2020 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 48 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 1 489 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 496 Kč.