11 C 350/2021-16 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 543 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalovaného z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30.7.2017 uzavřené s žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30.7.2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 11 506 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 26 506 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila dle výpočtu soudu 205,22 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 457 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění v celkové výši 11 506 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 15 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 457 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 14 543 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud s ohledem na výše uvedené podané žalobě co do jistiny vyhověl a zároveň přiznal žalovanému nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně, avšak až ode dne doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, tedy za období od 30.11.2019 do zaplacení, nikoli ode dne splatnosti původní neplatné smlouvy. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 543 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 252 Kč.