11 C 363/2021-52 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 47 062 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalovaného z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1.3.2019, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15.11.2018 a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20.6.2018 uzavřené s žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5.1.2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1.3.2019 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 26 206 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 18 měsíčních splátkách po 2 956 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 53 206 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 162,46 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15.11.2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 29 062 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 18 měsíčních splátkách po 3 282 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 59 062 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 162,10 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 13 282 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20.6.2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 24 246 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 24 měsíčních splátkách po 2 052 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 49 246 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 108,72 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 18 656 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí zápůjčky (plnění ve výši 26 206 Kč, ve výši 29 062 Kč a ve výši 24 246 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 27 000 Kč, 30 000 Kč a 25 000 Kč, má žalovaný povinnost tyto částky jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 000 Kč, 13 282 Kč a 18 656 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 47 062 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 6.1.2021 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 25.1.2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalované doručen nejdříve dne 26.1.2021, od 27.1.2021 tak žalovanému běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne 5.2.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 6.2.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 787 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 883 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 062 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Uvedené činí celkem částku 4 787 Kč.