11 C 7/2022-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 12 807 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalované z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28.8.2018 a ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22.5.2018 uzavřené s žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28.8.2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 10 760 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 60 týdenních splátkách po 396 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 23 760 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 216,39 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 200 Kč. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22.5.2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 240 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 60 týdenních splátkách po 304 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 18 240 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 215,01 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 6 993 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1. 2021 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění v celkové výši 10 760 Kč a ve výši 8 240 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 13 000 Kč v případě první smlouvy, a ve výši 10 000 Kč v případě druhé smlouvy, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 3 200 Kč v případě první smlouvy a částku ve výši 6 993 Kč v případě druhé smlouvy, má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 12 807 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne 19.2.2021 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 22.2.2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalované doručen nejdříve dne 23.2.2021, od 24.2.2021 tak žalované běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne 2.4.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 5.3.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 74 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 2 252 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 666 Kč.