23 C 25/2022-21 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 11. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 142 817,83 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. SUA18/007753 uzavřené dne 15. 10. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným. 2. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. 3. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4. Na základě zjištění, učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 15. 10. 2018 smlouvu o úvěru č. SUA18/007753. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 197 549 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla značky Dodge JOURNEY. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně úroku ve výši 21,839 % v 72-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 160 Kč, přičemž první splátka byla dle smlouvy splatná dne 12. 11. 2018 a konečná splatnost úvěru byla stanovena na 12. 10. 2024. Žalovaný se zavázal uhradit částku v celkové výši 355 536 Kč. Svoji povinnost však žalovaný nesplnil a žalobkyně proto úvěr ke dni 22. 4. 2020 zesplatnila. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplatit dlužné splátky do data zesplatnění úvěru ve výši 29 840 Kč, úrokové vyrovnání ve výši 1 024, 44 Kč, nesplacenou jistinu, kterou měl žalovaný zaplatit po zesplatnění úvěru, ve výši 168 868,56 Kč, smluvní sankce účtované v případě prodlení dle úvěrových podmínek ve výši 1 500 Kč, dorovnání plateb havarijního pojištění, které žalobkyně dle úvěrových podmínek hradila za žalovaného ve výši 2 222 Kč a účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 7 620 Kč. Jelikož žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni neuhradil, přistoupila žalobkyně prostřednictvím svého obchodního partnera k prodeji předmětného vozidla, kterým byl úvěr zajištěn. Z částky, která byla zpeněžením vozidla získána, byla částka 26 050,73 Kč odečtena od nesplacené jistiny úvěru ve výši 168 868,56 Kč. Nesplacená jistina tak po prodeji vozidla nově činí částku 142 817,83 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 7. Podle ustanovení § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 8. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 197 549 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla Dodge JOURNEY. Žalovaný dle úvěrové smlouvy měl zaplatit částku v celkové výši 355 536 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 7 160 Kč, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Žalobkyně proto využila svého práva a úvěr ke dni 22. 4. 2020 zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění ve výši 142 817, 83 Kč, jež představuje nesplacenou jistinu úvěru po odečtení částky ze zpeněžení vozidla, včetně sjednaných úroků z úvěru. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a vyhověl žalobě co do žalované částky 142 817,83 Kč a úroků z prodlení, které žalobkyně v souladu s § 1970 o.z. uplatnila v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (§ 122 odst. 4) byl žalobkyni přiznán dohodnutý smluvní úrok ve výši 21,839 % pouze po dobu 90 dnů (za období od 23. 4. 2020 do 21. 7. 2020), poté byl žalobkyni přiznán úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. ve výši 10 % ročně. Ve výroku II. tohoto rozsudku pak byla žaloba co do kapitalizovaného úroku ve výši 49 526,13 Kč a co úroku ve výši 11,839 % ročně, představující rozdíl mezi dohodnutým smluvním a zákonným úrokem, zamítnuta. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když má účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Přiznané náhrady nákladů řízení v celkové částce 31 558,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 713 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 142 817,83 Kč sestávající z částky 6 820 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 360 Kč ve výši 4 485,6 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla prodloužena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.