23 C 59/2022-19 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 12 083,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 21. 12. 2020 smlouvu, na jejímž základě mu byla zřízena služba [název produktu] [anonymizováno], prostřednictvím které měl žalovaný možnost odložených plateb až do výše 10 000 Kč. Žalovaný dále využil možnost zřízení [název produktu] [anonymizováno], jejímž prostřednictvím měl možnost plateb až do výše schváleného kreditního rámce, to vše prostřednictvím zřízeného [název produktu] [anonymizováno]. Žalovaný využil služeb v celkové částce 9 396,97 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití [název produktu] [anonymizováno]. Poplatek za prodloužení splatnosti činí celkem 1 280,74 Kč. Žalovaný na jednotlivá vyúčtování uhradil pouze částku 1 275,95 Kč Celkem tak dluží žalobkyni částku ve výši 12 083,17 Kč, která je tvořena z jistiny ve výši 9 401,76 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 681,41 Kč. Žalovanému byly v souladu s ustanovením § 46b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) doručovány soudní písemnosti na adresu trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. Na základě předložených listinných důkazů, a to zejména smlouvy o poskytování služby [název produktu] ze dne 3. 11. 2014 a 4. 3. 2015 včetně dodatku ze dne 16. 9. 2015 a smlouvy k službě [název produktu] [anonymizováno] ze dne 21. 12. 2020, dále všeobecných obchodních podmínek, vyúčtování jednotlivých objednávek a transakcí a předžalobní upomínky vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému zřízena služba [název produktu] [anonymizováno] s úvěrovým rámcem až do výše 10 000 Kč, prostřednictvím kterého mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do výše povoleného kreditního rámce. Zároveň byla žalovanému zřízena [název produktu] [anonymizováno] k tomto účtu. Žalovaný využil služeb v celkové částce 9 396,97 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se zavázal splácet, když měl možnost prodloužení splatnosti za poplatek, který byl součástí všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný však svoji povinnost neplnil. Z důvodu neplnění podmínek smlouvy (řádného splácení čerpaných prostředků) došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru, a to ke dni 15. 8. 2021. Žalobkyně dále žalovanému vyúčtovala k dlužné jistině částku 1 280,74 Kč, jako poplatek za prodloužení splatnosti, jehož výše vyplývá z všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný na svůj dluh částečně plnil, a to částkou 1 275,95 Kč. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 o.z. a v souladu s touto smlouvou byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni čerpané finanční prostředky v celkové částce 9 401,76 Kč. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil a dluží tak žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši 9 401,76 Kč včetně poplatku v celkové částce 2 681,41 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z. v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. č. 180/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů na zastoupení účastníka advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 12 083,17 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.