23 C 83/2022-45 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 967,58 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 2. 12. 2020 (dále jen„ smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále také jen„ žalobkyně“) a žalovanou. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Při tomto jednání žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce na podané žalobě setrvala. Žalovaná se z jednání omluvila. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 10 607 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být žalobkyni splacen celkem v 45 týdenních splátkách po 547 Kč, přičemž poslední týdenní splátka činila 539 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku 24 607 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 188,26 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 4 000 Kč. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 580 o. z. je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Soud na základě předložených listinných důkazů vzal za prokázané, že mezi účastníky byla dne 2. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál (žalobkyně). Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání zmíněné smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. 8. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., s ohledem na výši sjednané„ ceny úvěru“ (spočívající v celkových nákladech úvěru).„ Cena úvěru“ je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí 21 Cdo 1484/2004) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky v sekci měnová statistika – úrokové sazby pro nové obchody soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy o úvěru (prosinec 2020) činily v průměru 8,06 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v níž byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 188,26 %, tvoří takto sjednaná RPSN více než třiadvacetinásobek v této době obvyklé úrokové míry. S ohledem na závěry citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud dospěl k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 10 607 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné. 9. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. S ohledem na ustanovení § 576 o.z. se soud dále zabýval tím, zda neplatnost výše uvedeného ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Sjednání úroků, popř. jiného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. V daném případě je nepochybné, že poskytování úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně a tento tak zcela jistě neměl zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti nelze oddělit neplatné ujednání o výši úroků (poplatku) od zbývající části smlouvy, jak umožňuje § 576 o.z. a soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] ze dne 2. 12. 2020 je neplatná jako celek. 11. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 14 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 000 Kč, má žalovaná dále povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná dlužnou částku neuhradila včas (ve lhůtě do 17. 3. 2022), přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,73 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. Jako nedůvodný soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na banky na výši běžných úrokových sazeb v rozhodném období. Z odůvodnění výše je zřejmé, že soud zohlednil informace týkající se výše RPSN v daném období, které jsou běžně dostupné na internetových stránkách České národní banka. Výše roční procentní sazby nákladů představuje celkovou cenu úvěru a má tedy lepší vypovídací hodnotu nežli výše pouhých úrokových sazeb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.