25 C 14/2022-33 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 25 400 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 20. 4. 2019 a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2018 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil původní věřitel pohledávky na žalobkyni. 2. Soud nařídil ústní jednání na den 23. 2. 2022, kde soud konstatoval omluvu žalobkyně a uvedl, že věc bude po právní stránce posouzena jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení, a to z důvodu nepřiměřeně vysoké odměny, která byla sjednána ve smlouvách o půjčce. Žalovaná nebyla rovněž ústnímu jednání bez omluvy přítomna, ale lhůta pro konání ústního jednání byla zachována. 3. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 4. 2019, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 23 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 15 859 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 648 Kč RPSN smlouvy činila 167,89 %. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 11 100 Kč, což ostatně žalobkyně potvrdila žalobou. Dále bylo ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2018 zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 35 959 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 498 Kč RPSN smlouvy činila 127,12 %. Žalovaná uhradila žalobkyni částku 31 500 Kč, což ostatně žalobkyně také potvrdila žalobou. Splátky úvěru žalovanou také vyplývají z tabulek umoření. Ze zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost placení půjčky žalovanou. Předžalobními výzvami byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek, což potvrzují i doklady o odeslání ze dne 28. 6. 2021 a ze dne 25. 1. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byly pohledávky postoupeny společností [právnická osoba], [IČO] na žalobkyni. O tomto byla žalovaná informována. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Soud se tedy předně zabýval platností uzavřených smluv z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomínají cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků a smluvních pokut) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého postavení profesionála na trhu půjček a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana. 6. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2018, tedy v době uzavření první smlouvy o půjčce, činily v průměru 8,63 %, a v dubnu 2019 (druhá smlouva o půjčce) činily v průměru 8,36 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 127,12 % a 167,89 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba patnácti násobek a dvacetinásobek v těchto dobách obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smluv o půjčce týkající se poplatků ve výši 15 859 Kč a 35 959 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. absolutně neplatné. 7. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právní předchůdkyně žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce [číslo] uzavřená dne 20. 4. 2019 a smlouva o půjčce [číslo] uzavřená dne 18. 12. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jsou neplatné jako celek. Na tuto skutečnost nemá vliv ani to, zdali právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost hradit žalovanou poskytnuté půjčky, neboť sjednané úroky jsou v rozporu s dobrými mravy a právní předchůdkyně žalobkyně by jako profesionál tuto skutečnost měla předvídat. 8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy absolutně neplatné, bylo by na místě uložit žalované z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z. zaplatit dlužnou částku představující poskytnuté a dosud nevrácené finanční prostředky ve výši 68 000 Kč, žalovaná má povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částky ve výši 11 100 Kč a 31 500 Kč (celkem tedy 42 600 Kč), zbývá uhradit pouze částku v celkové výši 25 400 Kč. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě vyhověl v rozsahu částky 25 400 Kč (rozpočtena ve výroku I. rozsudku), včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení jen nepatrně neúspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 468 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.