25 C 28/2022-20 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 22 926,85 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 9. 4. 2014 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěrový účet kontokorentu byl žalovanému otevřen ke dni 9. 4. 2014 a počínaje tímto dnem mohl být účet čerpán. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný své povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 4. 2021. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy [číslo] ze dne 9. 4. 2014 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Minimální výše této měsíční splátky měla činit 5 % z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně ve výši 500 Kč. Je-li čerpaná částka úvěru ke dni vystavení výpisu nižší než 500 Kč, je výše měsíční splátky shodná s výší čerpané částky. Žalovaný byl oprávněn zvýšit výši měsíční splátky z 5 % vyčerpané částky úvěru na vyšší částku v procentní výši dle aktuální nabídky [právnická osoba] a takto zvýšenou měsíční splátku opět snížit, minimálně však na 5 % vyčerpané částky úvěru. Poskytnuté peněžní prostředky a úroky žalovaný splácí ke dnům splatnosti. Dnem splatnosti je kalendářní den v měsíci uvedený ve smlouvě. Výše úrokové sazby pro čerpání úvěru byla sjednána ve smlouvě ve výši 19,9 % ročně. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány, ze kterých soud zjistil oprávněnost žalobkyně prohlásit celý dluh žalovaného za okamžitě splatný v případě, že žalovaný poruší smluvní povinnosti. Z žaloby samotné je patrné, jak žalovaný úvěr čerpal a čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z předžalobní výzvy žalobkyně adresované žalovanému ze dne 30. 9. 2021 soud zjistil, že jejím obsahem je výzva k úhradě dlužné částky. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet vždy do konce příslušného měsíce vyrovnání peněžních prostředků na účtu, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 19,9 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z bodu 9. 1. písm. h) úvěrových obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a prohlásila celý dluh žalovaného za okamžitě splatný. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 370 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 926,85 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.