25 C 7/2022-20 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 264 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru. Původní věřitel [právnická osoba] se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný byl povinen poskytnutou částku a sjednané úroky splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný však porušil své závazky a nehradil sjednané splátky řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 15. 1. 2021. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku 4 736 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 17. 5. 2018 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti. Úvěr byl poskytnut jednorázově a měl být hrazen formou splátek v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 7. 2019. Žalovaný se dle smlouvy zavázal hradit rovněž úroky z poskytnuté zápůjčky. Ze samotné žaloby je zřejmé, že žalovaný celkem uhradil částku 4 736 Kč. Dlužná jistina tak představuje částku 10 264 Kč. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují věřitele jednostranně od smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Dlužná částka nebyla žalovaným v plné výši uhrazena a to včetně sjednaných úroků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od téhož data. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční částku celkem ve výši 15 000 Kč, má žalovaný povinnost zbytek jistiny, kterou neuhradil, tedy částku 10 264 Kč, jako bezdůvodné obohacení vrátit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 579,52 Kč (úrok jdoucí od 12. 7. 2019 do 15. 1. 2021) a nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 264 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 264 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a. t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a. t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř