6 C 272/2022-17 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 8 356,64 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující je tento nárok požadován jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného. V podrobnostech pak žalobkyně uvedla, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 8.1.2011 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný měl povinnost tyto finanční prostředky vrátit včetně poplatků v celkové výši 6 687 Kč v 60 týdenních splátkách po 245 Kč. Žalovaný však zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku v celkové výši 1 313,36 Kč. Dále byla mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 4.8.2010 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl povinnost tyto finanční prostředky vrátit včetně poplatků v celkové výši 8 360 Kč v 59 týdenních splátkách po 310 Kč. Žalovaný však zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně pouze částku v celkové výši 8 330 Kč. Pohledávka společnosti [právnická osoba] byla smlouvou ze dne 26.2.2016 postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 8.1.2011 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 6 687 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 245 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 14 687 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 63,91 %, dle výpočtu soudu 220,08%. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 313,36 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 4.8.2010 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 8 360 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 310 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 18 360 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 224,28 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 330 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.2.2016 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle § 657 a násl. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen o.z.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Dle § 451 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. 7. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí půjčky (plnění v celkové výši 6 687 Kč a 8 360 Kč) je nutné tyto smlouvy považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8. V souladu s ustanovením § 451 o.z. pak pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 1 313,36 Kč a 8 330 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 8 356,64 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. 9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 8 356,64 Kč, soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyni pak přiznal zároveň i nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši a to ode dne následujícího po dni postoupení pohledávky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 356,64 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. Vzhledem k tomu, že odvolání proti tomuto rozsudku není přípustné, vyhotovil soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze zkrácené odůvodnění tohoto rozhodnutí.