6 C 362/2021-25 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 24 050 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalovaného z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21.9.2006, smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23.8.2006 a smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23.5.2006 uzavřené s žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5.1.2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21.9.2006 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 6 640 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 16 640 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 199,38 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 650 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23.8.2006 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 6 640 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 16 640 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 199,38 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 320 Kč. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23.5.2006 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 9 960 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 52 týdenních splátkách po 480 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 24 960 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 199,38 %. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 9 980 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni, a to s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle § 657 a násl. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen o.z.) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o půjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí půjčky (plnění ve výši 6 640 Kč, 6 640 Kč a 9 960 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 10 000 Kč, 10 000 Kč a 15 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 650 Kč, 320 Kč a 9 980 Kč, má tento povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 9 350 Kč, 9 680 Kč a 5 020 Kč a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovaného o plnění poprvé dopisem ze dne 29.7.2021 označeným jako„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ a odeslaným dle podacího archu dne 30.7.2021. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalovanému k zaplacení dluhu lhůtu 13.8.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v této lhůtě dlužnou částku neuhradil, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně za období od 14.8.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému účastníkovi nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, přičemž část požadovaného příslušenství byla zamítnuta a žalovanému žádné náklady nevznikly.