8 C 200/2022-14 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 319 556,15 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 18. 3. 2019, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 393 063 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 200 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, právní předchůdce žalobkyně tak ke dni 21. 7. 2021 prohlásil celý dluh žalovaného za okamžitě splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku na [právnická osoba] a.s., [IČO], která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2021 postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy [číslo] ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 393 063 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 200 Kč. Úrokovou sazbu 6 % ročně soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvoří úvěrové obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány, ze kterých soud zjistil oprávněnost žalobkyně prohlásit celý dluh žalovaného za okamžitě splatný v případě, že žalovaný poruší smluvní povinnosti. Z výpisu z úvěrového účtu žalované ([anonymizováno] – historie úvěru) soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení o zesplatnění úvěru a výzva k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 9. 2021 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na [právnická osoba] a.s., [IČO]. A dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] a.s., [IČO] pohledávku na žalobkyni. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1969 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 393 063 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou ve výši 5 200 Kč, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 6 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. V souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 647,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 783 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 319 556,15 Kč sestávající z částky 9 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 640 Kč ve výši 6 224,40 Kč.