8 C 300/2021-57 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí celkem částku 60 678 Kč s přísl. (47 479 Kč spolu se zákonným úrokem, dále pohledávku 13 199,81 Kč) a úrok ve výši 88,2 % jdoucím z částky 45 022,41 Kč od 22.1.2021 do 14.2.2021 ve výši 2 522,64 Kč a dále úrok ve výši 8,25 % p.a. jdoucí z částky 45 022,41 Kč od 15.2.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22.1.2021 dosáhne částky 238 089 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 29.8.2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 61 000 Kč. Žalobkyně úvěr žalovanému vyplatila dne 30.8.2018. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 134,23 % p.a. splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 4 724 Kč splatných vždy k 16. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem říjne 2018. Dále uvedla, že žalovaný do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 25 splátek á 4 724 Kč, tedy celkem 118 100 Kč. Po zesplatnění žalovaný zaplatil ještě 2x á 4 724 Kč, a to dne 15.2.2021 a 15.3.2021. Žalovaný tak celkově žalobkyni uhradil 127 548 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 20.1.2020 zesplatnila, požaduje uhradit 47 479 Kč na jistině, dále částku 13 199,81 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % od 22.1.2020 do podání žaloby. Dále požaduje úrok ve výši 88,2 % ročně ze zbylé jistiny, tedy z částky 45 022,41 Kč za období od 22. 1. 2020 do 14. 2. 2021 v částce 2 522,64 Kč a úrok 8,25 % ročně jsoucí z částky 45 022,41 Kč od 15. 2. 2021, maximálně do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 238 089 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22.1.2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, zůstal ve věci pasivní. 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Úvěrová smlouva byla uzavřena dne 29.8.2018, podle smlouvy celková výše úvěru činila částku 61 000 Kč, která byla vyplacena žalovanému 30.8.2018. Úvěr měl být uhrazen ve čtyřiceti dvou splátkách á 4 724 Kč měsíčně, když celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 198 408 Kč, RPSN činila 134,23 %. Žalovaný celkem zaplatil 127 548 Kč. 4. Podle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Žalobkyně požadovala přiznání nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 29.8.2018. Žalovaný nesporoval přijetí částky 61 000 Kč, zavázal se však celkem žalobkyni vrátit 198 408 Kč. Z informací uveřejněných na internetových stránkách ČNB soud zjistil, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v době uzavření smlouvy, tedy v srpnu 2018, činila v průměru 8,47 %. Jestliže mezi účastníky byla v této době uzavřena smlouva, ve které byla sjednána RPSN ve výši 134,23 %, překračuje výše této sazby běžnou sazbu poskytovanou bankovními institucemi mnohonásobně. Ze smlouvy je přitom na první pohled zřejmé, že částka ve výši 61 000 Kč byla zapůjčena za sjednanou úplatu ve výši 137 408 Kč, když žalovaný měl vrátit žalobkyni celkem částku 198 408 Kč. Žalovaný však kromě částky 61 000 Kč zaplatil žalobkyni do zesplatnění dvacet pět splátek á 4 724 Kč a po zesplatnění uhradil ještě dvě splátky, celkově tedy uhradil 127 548 Kč, tedy fakticky dvojnásobek částky, jež mu žalobkyně poskytla. Soud proto na základě ustálené soudní judikatury dospěl k závěru, že ujednání smlouvy, týkající se úplaty žalobkyně, je nemravné a v rozporu s ust. § 580 o.z., a tedy absolutně neplatné. Neplatná je tedy celá smlouva, a případně by šlo o bezdůvodné obohacení dle ust. § 29991 o.z. na straně žalobce. Žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel, tedy slabší strana právního jednání, tedy na něj nelze nahlížet jako na případného podnikatele, který snáší vyšší rizika než běžný spotřebitel nepodnikatel. Soud proto nároku žalobkyně nevyhověl a žalobu v plném rozsahu zamítl. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy byl úspěšný žalovaný, žádnou náhradu nákladů řízení nežádal (jeho pasivita), proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.