8 C 39/2022-17 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 704 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazené pojistné za období od 24. 8. 2020 do 18. 12. 2020, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 24. 8. 2020. Pojistné bylo sjednáno v roční lhůtě ve výši 11 553 Kč, pojistná smlouva zanikla ke dni 18. 12. 2020. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne 24. 8. 2020 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [název produktu] [anonymizováno]. Jednalo se o vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno v délce roční ve výši 11 553 Kč. Účastníci si dále sjednali, že se jejich vzájemná práva a povinnosti řídí pojistnými podmínkami vydanými žalobkyní. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů vyplývá, že žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 24. 8. 2020 do 18. 12. 2020. Pojistná smlouva výše uvedená zanikla dne 18. 12. 2020, jak vyplynulo ze zániku pojištění, z důvodu nehrazení pojistného. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podaná důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako pojistník uzavřel s žalobkyní pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Smlouva zanikla z důvodu neplacení pojistného podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistitel má podle § 2758 odst. 1 o. z. právo na pojistné za pojistnou dobu, tedy na zaplacení pojistného za dobu od 24. 8. 2020 do 18. 12. 2020 ve výši 4 704 Kč. Pokud se týká zákonného úroku z prodlení, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení z dlužného pojistného dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti tohoto pojistného. Jelikož žalobkyně v žalobě požadovala zákonný úrok z prodlení za období od 19. 12. 2020 do 1. 10. 2021 v kapitalizované výši 305 Kč, soud tomuto nároku žalobkyně vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 704 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.