8 C 71/2022-60 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 1 556 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. 11. 2017 smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu a smlouvu o užívání platebních karet, kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl mu tak na účtu nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku, odstoupila žalobkyně od smlouvy ke dni 23. 9. 2019 a nepovolený debetní zůstatek zesplatnila k tomuto dni. Ke dni 23. 9. 2019 činila dlužná částka 1 556 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a platebních karet ze dne 30. 11. 2017 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně vést pro žalovaného běžný účet. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 23. 9. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy a pohledávka byla k tomuto dni zesplatněna. Ke dni 23. 3. 2019 činila dlužná částka 1 556 Kč Podle § 2662 občanského zákoníku se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2664 občanského zákoníku, s peněžními prostředky na účtu může majitel účtu a za podmínek ujednaných ve smlouvě i jeho zmocněnci nakládat ujednaným způsobem. Nevyplývá-li ze zmocnění opak, nezaniká smrtí zmocnitele. Podle § 2665 občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 2662 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy vedla žalobkyně pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostal do nepovoleného debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a žádala zaplacení celé dlužné částky, kterou ji žalovaný doposud nezaplatil. Žalobkyni se tedy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž žalovaný na svou obranu neuvedl ničeho, a proto rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a vyhověl žalobě v celém rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 556 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.