8 C 81/2022-16 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 959 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanou jako držitelku televizního přijímače vyzvala k registraci k platbě poplatku, když ta v zákonné lhůtě nereagovala, proto jí žalobkyně zařadila do evidence poplatníků. Žalovaná však od měsíce května 2020 do prosince 2020 nehradila televizní poplatky. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k doplacení dlužných televizních poplatků za období od května 2020 do prosince 2020, jež žalovaná i přes tuto výzvu neuhradila. Proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem k soudu. Žalovaná se k žalobě v soudem stanovené lhůtě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná byla žalobkyní zařazena do evidence poplatníků televizního poplatku, když v zákonné lhůtě nereagovala na její výzvu. Tento poplatek však včas a řádně nehradila, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období května 2020 až prosinec 2020 celkem v částce 959 Kč. Žalobkyně žalovanou ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaná však ani poté ničeho neuhradila. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 7 odst. 3) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem 13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Právo požadovat úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalované jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaná tuto povinnost řádně nesplnila, když v období od měsíce května 2020 do prosince 2020 ničeho neuhradila. Za uvedené období tak žalovaná dluží žalobkyni na televizních poplatcích částku 959 Kč. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády, a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1) za dva úkony advokáta po 200 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za dva režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 126 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.