11 C 188/2023-26 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 28 502,78 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2.1.2020 mezi právním předchůdcem žalobkyně, tj. [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr byl splatný do 16.8.2023. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 1 551 Kč, zavázal se hradit i úroky z úvěru ve výši 15,90 %. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 2.7.2022 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.9.2022 převedl právní předchůdce předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to s účinností ke dni 1.10.2022. Žalovaný dluží žalobkyni částku 28 502,78 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 2.1.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit postupnými měsíčními splátkami, a to včetně sjednaného úroku ve výši 15,90 % ročně. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud na základě shora předložených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 obč. z., jejíž součástí se staly Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 2.1.2020 smlouvu o úvěru na částku 50 000 Kč, a řádně nesplácel úvěr, vznikla mu podle ust. § 2395 povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 15,90 % ročně. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo práv. předchůdci žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což práv. předchůdce žalobkyně učinil ke dni 2.7.2022. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s ust. § 1970 obč. z., jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 180/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. Co do úroku ve výši 0,9 % ročně z částky 28 152,78 Kč za dobu od 2. 10. 2022 do zaplacení bylo řízení dle ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 593 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 141 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 502,78 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 189 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 593 Kč.