11 C 254/2023-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, a žalovanou.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, , soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala půjčku splatit v 59 týdenních splátkách ve výši , částka, . RPSN smlouvy činila dle výpočtu soudu částku 223 %. Žalovaná uhradila žalobkyni částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka postoupena na společnost SECAPITAL S.a.r.l. a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni., právnická osoba, ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do , datum, .6. Podle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 z.č. 40/1964 Sb.(dále jen obč.z.) s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2009, tedy v době uzavření smlouvy o půjčce, činily v průměru 14,29 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o půjčce, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 223 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba patnáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se poplatku ve výši , částka, je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 obč.z. absolutně neplatné.9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o půjčce či nikoli. Dle § 41 obč.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne15.12.2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalované bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o půjčce nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy, případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovanou by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o půjčce č. , tel. číslo, uzavřená dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná jako celek.10. Dle § 451 obč.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je mimo jiné majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši , částka, , má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši , částka, , je tato povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , a to bezprostředně poté, co byla k plnění vyzvána. Žalovaná byla poprvé vyzvána k plnění dluhu v dopise označeném jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , odeslaným dle podacího archu dne , datum, , ve kterém jí byla stanovena lhůta 10 dnů ke splnění dluhu. Soud vycházel z toho, že předmětný dopis byl doručen žalované nejdříve dne , datum, , dne , datum, tak uběhla lhůta k plnění. Soud proto podané žalobě co do částky , částka, vyhověl, ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Soud přiznal žalobkyni nad rámec jistiny i úrok z prodlení ode dne , datum, do zaplacení.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), když s ohledem na poměrný neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na tomu odpovídající náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.12. Soud pak v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil žalobkyni soudní poplatek z podané žaloby. Žalobkyně označila v žalobě částku , částka, jako kapitalizovaný úrok, ve skutečnosti se však jedná o souhrnný poplatek, jehož zaplacení je po žalované požadováno. Soudní poplatek je pak nutné vyměřit i z této částky.