11 C 429/2022-18 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 32 190 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok je bezdůvodným obohacením, ke kterému došlo na straně žalované z důvodu plnění právního předchůdce žalobkyně, společnosti [právnická osoba], [IČO], ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15.9.2019 a ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10.6.2019 uzavřené s žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15.9.2019 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 29 380 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 60 týdenních splátkách po 1 073 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 64 380 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 220,80 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 10 100 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 10.6.2019 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalované zápůjčku ve výši 26 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 24 440 Kč. Zápůjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 80 týdenních splátkách po 631 Kč Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 50 440 Kč, výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 163,25 %. Žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobkyně na tuto smlouvu částku 18 710 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně. 5. Podle ust. § 2390 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Soud došel shodně jako žalobkyně k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí zápůjčky (plnění v celkové výši 29 380 Kč a 24 440 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 7. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 35 000 Kč a 26 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila právnímu předchůdci žalobkyně v případě první smlouvy částku 10 100 Kč a v případě druhé smlouvy částku 18 710 Kč, má tato povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 32 190 Kč a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne 3.2.2022 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 4.2.2022. V tomto dopise stanovila žalobkyně žalované k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalované doručen nejdříve dne 5.2.2022, od 6.2.2022 tak žalované běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne 15.2.2022. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně za období od 16.2.2022 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (neúspěch měla pouze v nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 192 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 288 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 190 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Uvedené činí celkem částku 4 192 Kč.