2 C 6/2023-18 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se žalobou vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 27 895 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců nad 500 cm3, r.z. [anonymizováno], neměl v období od 25. 1. 2019 do 23. 5. 2019, v období od 6. 9. 2019 do 15. 12. 2019 a v období od 16. 12. 2019 do 4. 10. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu za výše uvedená období vznikla povinnost uhradit zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo postupně ve výši 2975 Kč, 2 525 Kč a 7 350 Kč a poplatek spojený s mimosoudním vymáháním ve výši 3x 300 Kč. Dále žalovaný jako vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r.z. [anonymizováno] [číslo], neměl v období od 18. 12. 2020 do 18. 7. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu za uvedené období vznikla povinnost uhradit zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 13 845 Kč a poplatek spojený s mimosoudním vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný však na výzvu žalobkyně dlužné částky neuhradil a dluží tak celkem 27 895 Kč. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila v evidenci registru vozidel na Ministerstvu dopravy ČR dálkovým přístupem, že žalovaný je provozovatelem a vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců nad 500 cm3, r.z. [anonymizováno], VIN [anonymizováno], a dále vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r.z. [anonymizováno] [číslo], [právnická osoba]. Současně bylo zjištěno, že v období od 25. 1. 2019 do 23. 5. 2019 (119 dní), v období od 6. 9. 2019 do 15. 12. 2019 (101 dní) a v období od 16. 12. 2019 do 4. 10. 2020 (294 dní) nebylo vozidlo s rz. [anonymizováno] pojištěno, a že v období od 18. 12. 2020 do 18. 7. 2021 (213 dní) nebylo pojištěno vozidlo s r.z. [anonymizováno] [číslo], a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., které ukládá každému vlastníku vozidla tato vozidla podle citovaného zákona pojistit. Žalobkyně ve dnech 28. 8. 2019, 31. 1. 2020, 30. 10. 2020 a 9. 12. 2021 zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků za nepojištěná vozidla v žalované výši se stanovením šedesátidenní lhůty k úhradě v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Splatnost příspěvků ve vazbě na lhůty stanovené výzvách nastala postupně dne 17. 11. 2021, dne 17. 11. 2021, dne 13. 1. 2021 a dne 22. 2. 2022. Před podáním žaloby pak byla žalovanému zaslána dne 12. 5. 2022 ještě předžalobní výzva k úhradě dluhu. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný provozoval ve výše uvedených obdobích shora uvedená vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvky za nepojištěná vozidla, které jsou podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. vypočteny jako součin dní, po které byla vozidla nepojištěna, a denní sazby stanovené vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. S přihlédnutím k typu vozidel činí v případě vozidla r.z. [anonymizováno] denní příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. d) částku 25 Kč a v případě vozidla r.z. [anonymizováno] [číslo] činí denní příspěvek podle § 2 odst. 1 písm. h) částku 65 Kč. V případě prvého výše jmenovaného vozidla r.z. [anonymizováno] jde při 119 dnech o částku 2 975 Kč, při 101 dnech o částku 2 525 Kč a při 294 dnech o částku 7 350 Kč. V případě druhého jmenovaného vozidla r.z. [anonymizováno] [číslo] jde při 213 dnech nepojištění o částku 13 845 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které dle § 2a citované vyhlášky Ministerstva financí činí 300 Kč za každé období nepojištění, celkem tedy 1 200 Kč. Po zhodnocení shora uvedených skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 27 895 Kč, přičemž marným uplynutím šedesátidenních lhůt stanovených ve výzvách ze dne 28. 8. 2019, ze dne 31. 1. 2020, ze dne 30. 10. 2020 a ze dne 9. 12. 2021 se žalovaný s úhradou dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tak bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu, přičemž lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 2 568 Kč Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 116 Kč. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.