2 C 8/2023-25 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 3. 8. 2021 poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžení prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč a úrokem ve výši 295,89 Kč nejpozději do 2. 9. 2021. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplatil, a protože následně byla dne 18. 3. 2022 pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dluh neuhradil, dluží žalobkyni celkem částku 14 290 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 12. 3. 2023 na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. o. s. ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 15. 7. 2022 bylo zjištěno, že původní věřitel, spol. [právnická osoba], v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) postoupil pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni. Dopisem ze dne 5. 12. 2022 žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 5. Soud dospěl k závěru, že rovněž žalovaný je ve věci pasivně legitimován. Přestože v žalobě i v úvěrové smlouvě bylo uvedeno rodné číslo žalovaného v podobě [číslo], soud lustrací v Centrální evidenci obyvatel zjistil, že osoba s těmito údaji neexistuje. Jelikož ve smlouvě žalovaný zadal i číslo svého občanského průkazu, zjistil soud dotazem na [stát. instituce], který daný občanský průkaz vydal, že tento průkaz byl vydán osobě [celé jméno žalovaného], [datum narození] a nikoli [datum]. Dále soud učinil dotaz na peněžní ústav vedoucí účet, na který byl úvěr dle smlouvy vyplacen, přičemž bylo zjištěno, že majitelem daného účtu je [celé jméno žalovaného], [datum narození], a že na tento účet skutečně byla částka ve výši 10 000 Kč v srpnu 2021 pod [variabilní symbol] připsána. Na základě těchto zjištění má soud za to, že byla dostatečně prokázána identita žalovaného. Následně žalobkyně podáním ze dne 22. 2. 2023 opravila svůj návrh tak, že žalovaným je [celé jméno žalovaného], [datum narození]. 6. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne 3. 8. 2021 a formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že žalovaný uzavřel dne 3. 8. 2021 prostřednictvím webových stránek [webová adresa] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků na účet žalovaného, a to spolu s úrokem ve výši 295,89 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 997,06 Kč, resp. ve výši 3 994,11 Kč v případě překročení doby splatnosti úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně a RPSN činilo 1132,58 % pro případ řádného splacení úvěru nebo 7595,30 % pro případ překročení doby splatnosti. Dle potvrzení o platbě a sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 2. 2023 byl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč vyplacen dne 3. 8. 2021 na účet sdělený žalovaným ve smlouvě. Dne 5. 12. 2022 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 8. 2021 uzavřel smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Ačkoli byl ve smlouvě sjednán úrok a zároveň byl s poskytnutím úvěru spojen nezanedbatelný poplatek, který by i v případě řádného a včasného splacení úvěru dosahoval téměř 20 % poskytnuté částky, shledal soud uzavřenou smlouvu platnou, neboť úrok byl sjednán pevnou částkou za celou dobu trvání smlouvy a nebyl tedy již více navyšován. Sjednaný poplatek pak nepochybně do určité míry plnil i funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků, avšak přesto jej nelze v tomto případě přepočítávat na roční úrokovou sazbu a pohlížet na něj výlučně jako na skrytý úrok navyšující výslovně sjednaný úrok. V první řadě by totiž vzhledem k velmi krátké době (pouze 30 dnů), na kterou byly žalovanému peněžní prostředky poskytnuty, došlo při přepočtu poplatku na úrok k výraznému zkreslení roční úrokové sazby, kterou by ani nebylo možno srovnávat s průměrnými úrokovými sazbami stanovenými bankami, když banky úvěry na tak krátké období v podstatě neposkytují. Dále pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i s poskytnutím krátkodobého úvěru nehledě na jeho konkrétní výši jsou vždy spojeny určité administrativní náklady, k jejichž pokrytí poskytovateli úvěru slouží právě požadovaný poplatek. Zohlednit je pak třeba také skutečnost, že žalovanému byl poskytnut úvěr v podstatě ihned po zažádání o něj a to bez poskytnutí jakéhokoli zajištění. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu včetně ujednání o úroku a poplatku platnou, když neshledal, že by se tato zřejmě příčila dobrým mravům. Protože žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem nevrátil, a dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně po postoupení pohledávky, shledal soud žalobu důvodnou a uložil žalovanému dlužnou částku uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud při výpočtu nákladů právního zastoupení žalobkyně postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá ani jinak náročná a žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z tohoto typu smluv, které se liší jen individuálními údaji. I toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, čímž byly splněny podmínky pro užití § 14b advokátního tarifu. 9. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.