2 C 85/2023-40 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 670 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců do 1 000 cm3, r. z. [anonymizováno] [číslo], neměl v období od 27. 6. 2019 do 30. 9. 2019, v období od 1. 10. 2019 do 30. 4. 2020 a v období od 1. 5. 2020 do 27. 10. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu za každé uvedené období vznikla povinnost uhradit zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo a poplatek spojený s mimosoudním vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný však na výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil a dluží tak celkem 14 670 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zjistila v evidenci registru vozidel na Ministerstvu dopravy ČR dálkovým přístupem, že žalovaný je provozovatelem a vlastníkem vozidla se zdvihovým objemem válců do 1 000 cm3, r. z. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód]. Současně bylo zjištěno, že v období od 27. 6. 2019 do 30. 9. 2019 (96 dní), v období od 1. 10. 2019 do 30. 4. 2020 (213 dní) a v období od 1. 5. 2020 do 27. 10. 2020 (180 dní) nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., které ukládá každému vlastníku vozidla toto vozidlo podle citovaného zákona pojistit. Žalobkyně dne 24. 6. 2020, dne 28. 8. 2020 a dne 16. 12. 220 zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvků za nepojištěné vozidlo ve výši 2 880 Kč, 6 390 Kč a 5 400 Kč, vždy se stanovením šedesátidenní lhůty v souladu s § 4 odst. 6 a odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. Splatnost příspěvku ve vazbě na lhůtu stanovenou ve výzvách nastala dne 7. 9. 2020, dne 11. 11. 2020 a dne 1. 3. 2021. Dále žalobkyně zaslala žalovanému ve dnech 1. 10. 2022, 9. 12. 2020 a 25. 3. 2021 ještě upomínky k úhradě dlužných částek. Před podáním žaloby pak byly žalovanému zaslány ve dnech 13. 10. 2021, 20. 10. 2021 a 27. 10. 2021 předžalobní výzvy k úhradě dluhu. 4. Po právním zhodnocení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný provozoval ve výše uvedených obdobích shora uvedené vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo, který je podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. vypočten jako součin dní, po které je vozidlo nepojištěno, a denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. S přihlédnutím k typu vozidla činí podle § 2 odst. 1 písm. e) denní příspěvek 30 Kč. Při 96 dnech jde o částku 2 880 Kč, při 213 dnech o částku 6390 Kč a při 180 dnech o částku 5 400 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které dle § 2a citované vyhlášky Ministerstva financí činí 300 Kč za každé období nepojištění. V dané věci tak bylo prokázáno, že žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 14 670 Kč, přičemž marným uplynutím šedesátidenních lhůt stanovených ve výzvách ze dne 24. 6. 2020, ze dne 28. 8. 2020 a ze dne 16. 12. 2020 se s úhradou dluhu dostal do prodlení, a je tak povinen žalobkyni uhradit ode dne následujícího po uplynutí příslušné lhůty k úhradě rovněž příslušný zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tak bylo s ohledem na shora uvedené skutečnosti vyhověno v plném rozsahu, přičemž lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, tedy v částce 2 252 Kč Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z obou zmíněných částek ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť advokát prokázal, že je plátcem DPH, a dále zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Podle § 149 odst. 1 je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.