25 C 119/2023 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 43 208,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se žalobkyní dne 10. 11. 2019 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě umožnila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. 2 500 Kč, vždy 17. den každého kalendářního měsíce. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, a proto byl úvěr zesplatněn k 24. 7. 2021 s tím, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Celkový dluh žalovaného tak činí 43 208,56 Kč a dále zákonné úroky z dlužné jistiny od 25. 9. 2021 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh však neuhradil ani po výzvě žalobkyně ze dne 14. 6. 2022. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného a žalobkyni vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 10. 2023 a žalobkyni dne 12. 10. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila shora popsaným způsobem souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti. Dle smlouvy o úvěru ze dne 10. 11. 2019 uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané prostřednictvím úvěru splácet formou splátek ve výši 2 500 Kč měsíčně, kdy se výše splátek činila 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, a to vždy do 17. dne kalendářního měsíce. Žalovaný čerpal dle obratové historie úvěr bezhotovostně až do výše částky 43 208,56 Kč. Dle článku IV. smlouvy byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení veškerých pohledávek z úvěru pro případ prodlení žalovaného s úhradou jejího dluhu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu a dle čl. VII. smlouvy požádala právní předchůdkyně žalobkyně výzvou k zaplacení o úhradu dlužné částky. Výzvou byl žalovaný upozorněn, že dne 24. 7. 2021 došlo k zesplatnění jeho dluhu. Dlužná částka jistiny odpovídá údajům z obratové historie. Dne 14. 6. 2022 pak byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky. Dne 26. 5. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kdy toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2022. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], uzavřel dne 10. 11. 2019 smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě společnost [právnická osoba] umožnila žalovanému čerpání úvěru až do výše 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Jelikož však žalovaný svůj závazek porušil a přestal řádně poskytnutý úvěr splácet, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a ke dni 24. 7. 2021 celý úvěr zesplatnila. Protože však žalovaný ani přes výzvu k úhradě dluhu po zesplatnění ani přes předžalobní upomínku svůj dluh neuhradil, shledal soud žalobu v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 43 208,56 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 907 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 729 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 208,56 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.