25 C 42/2023 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 28 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že předmětem podnikání žalobkyně je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalobkyně se stala na základě Usnesení o příklepu soudního exekutora [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] č.j. [číslo jednací] ze dne 28.5.2021, kupní smlouvy ze dne 30.8.2021 a kupní smlouvy ze dne 13.12.2021 podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. č. st [číslo] o výměře 329 m2, (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitá věc“). Nedobrovolná dražba, v níž žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl, přitom byla iniciována v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále jen„ nemovité věci“). S ohledem na výše jmenované usnesení o příklepu je zřejmé, že ode dne 19. 6. 2021, kdy toto nabylo právní moci, nemá žalovaná k užívání předmětných nemovitých věcí žádný právní důvod, a tyto tedy užívá zcela neoprávněně. Přes výše uvedený právní stav, resp. přes nepopiratelné vlastnické právo žalobkyně k vydraženým nemovitým věcem, je jí však stále znemožňováno předmět jejího spoluvlastnictví užívat. Vydražené nemovité věci jsou tak i nadále užívány výlučně žalovanou. V důsledku jednání žalované tak žalobkyni zůstává pouze holé vlastnictví, neboť své nemovité věci nemůže žádným způsobem užívat, a tedy naplňovat jednu ze základních složek vlastnického práva. V důsledku jednání žalované, která užívá vydražené nemovité věci, k nimž navíc nemá žádný právní vztah, aniž by žalobci poskytovala přiměřenou náhradu, vzniká na její straně bezdůvodné obohacení, které ke dni podání této žaloby vyčísluje na částku 28 500 Kč, tj. 1 500 Kč za každý započatý měsíc počínaje měsícem následujícím po udělení příklepu, tedy od června 2021. Žalovaná však nereagovala na opakované výzvy k jejich neprodlenému předání, a proto se žalobkyně obrátila na soud. 2. Žaloba byla doručena [název soudu], který dne 4. 1. 2023 vydal platební rozkaz pod č.j. [číslo jednací], ve kterém byla žalovaná poučena, že může ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení podat u podepsaného soudu odpor. Pro případ, že bude podán odpor, soud uložil žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem. Uzná-li nárok, rozhodne soud na tomto základě o věci samé rozsudkem pro uznání. 3. Dne 17. 2. 2023 podala žalovaná proti uvedenému platebnímu rozkazu odpor s tím, že odůvodnění odporu doručí soudu ve lhůtě 30 dnů. 4. Usnesením [název soudu] ze dne 21. 3. 2023, č.j. [číslo jednací], byla vyslovena místní nepříslušnost a věc postoupena soudu zdejšímu jako soudu místně příslušnému. 5. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 6. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. nelze rozsudek pro uznání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. 7. Pro případ, že žalovaný uzná nárok uplatněný žalobou, ukládá soudu ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodnout rozsudkem pro uznání, aniž by zkoumal, zda uplatněný nárok je skutečně důvodný. 8. Soud se tedy dále zabýval samotným vyjádřením žalované k platebnímu rozkazu uvedenému výše. V projednávané věci byl žalované doručen platební rozkaz společně s kvalifikovanou výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Žalovaná na něj ve stanovené lhůtě reagovala odporem se shora uvedeným odůvodněním. Žalovaná se však ve stanovené lhůtě 30 dní ode dne uplynutí lhůty k podání odporu k podání odporu proti platebnímu rozkazu řádně nevyjádřila. 9. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky (sp.zn. 26 Cdo 2632/2018) je ustálena v názoru, že žalovaný se ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. kvalifikovaně vyjádří (a zabrání tak fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání), jestliže z jeho včasného písemného vyjádření vyplývá, že nárok, který byl proti němu uplatněn žalobou, zcela neuznává a jestliže alespoň v základních obrysech vylíčí rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu. Žalovaný se nemusí výslovně vyjádřit ke všem žalobcovým tvrzením, není hodnocena ani kvalita nebo obšírnost jeho vyjádření, vyjádření ale nemůže být obecné a vágní, protože jinak by smysl usnesení vydaného podle § 114b odst. 1 o. s. ř. nemohl být naplněn. Pouhý nesouhlas s žalobou nelze považovat za kvalifikované vyjádření způsobilé zabránit následkům předvídaným § 114b odst. 5 o. s. ř. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3597/2007, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2883/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 611/2008). 10. Vzhledem k tomu, že žalovaná reagovala na vydaný platební rozkaz odporem s pouhým vylíčením, že odůvodnění odporu doručí ve lhůtě 30 dnů, avšak následně se ve stanovené třicetidenní lhůtě ode dne uplynutí lhůty k podání odporu řádně nevyjádřila a její vyjádření lze považovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu za obecné a vágní, nebyl tak naplněn smysl ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. Soud tudíž žalobě vyhověl za použití § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání. 11. Pro úplnost soud dodává, že rozsudkem pro uznání bylo rovněž rozhodnuto v intencích rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2009, sp.zn. 33 Cdo 1862/2007, dle kterého platí, že i úkony místně nepříslušného soudu mají stejné účinky jako soudu místně příslušného. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání jsou splněny i tehdy, jestliže usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vydal soud, který vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil příslušnému soudu, který teprve rozsudek pro uznání vydal. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 717,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 425 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 500 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.