8 C 210/2023-52 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále je také„ žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 2. 11. 2020 k uzavření smlouvy o rychlé půjčce (úvěru) [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 14,99 % s dalšími poplatky dle ceníku žalobkyně. Žalovaný měl hradit úvěr ve splátkách. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas a tím porušil své smluvní povinnosti a byl s úhradou dluhu v prodlení. Žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění dluhu. Z doplnění žaloby ze dne 7. 6. 2023 pak vyplynulo, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku ve výši 13 006,28 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2022 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni, čímž je dána aktivní legitimace k vedení sporu. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 5. 2022. 2. Žalovaný se k samotné věci nevyjádřil, pouze se vyjádřil k místní příslušnosti soudu, když žaloba byla původně podaná k místně nepříslušnému [název soudu], kdy tento usnesením ze dne 18. 7. 2023, č.j. [číslo jednací], postoupil věc soudu zdejšímu. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/193 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru [číslo] všeobecných obchodních podmínek, ceníku produktů služeb, výpisu spotřebitelského úvěru, prohlášením o okamžité splatnosti úvěru a výzev k úhradě má soud za zjištěný stav tvrzený v žalobě. Mezi účastníky byla, po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 14,99 % ročně vrátit v 84 měsíčních splátkách po 2 094 Kč RPSN smlouvy činila 16,07 %. Žalovaný se však dle podaného výpisu a dle prohlášení o okamžité splatnosti úvěru dostal do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Dle výpisu žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 13 006,28 Kč, když tato byla poměrně započtena na jistinu a uvedený úrok. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, bylo žalobkyní přistoupeno k zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 30. 12. 2021, o čemž byl žalovaný dopisem informován. Žalovaný ani přesto svůj dluh neuhradil a dluží tak na jistině úvěru částku 96 469,21 Kč, kapitalizovaném smluvním úroku za shora popsané období částku 8 505,45 Kč, kapitalizovaném úroku z prodlení za shora popsané období částku ve výši 989,63 Kč a dlužných poplatcích částku 1 484 Kč. Dlužné poplatky (konkrétně výzva 500 Kč a pojištění úvěru 6x po 164 Kč, které je patrné z úvěrové smlouvy) ve výši 1 484 Kč vyplývají z ceníku žalobkyně a úvěrové smlouvy, konkrétně z čl. II. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 10. 5. 2022, žalovaný však ani poté ničeho na svém dluhu nezaplatil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce, nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 8. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 9. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit včetně smluvního úroku ve výši 14,99 % ročně a s poplatky danými smlouvou o úvěru. Své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně nesplnil, když na svůj dluh uhradil pouze částku 13 006,28 Kč, která byla částečně započtena na jistinu a částečně na smluvní úrok. Žalovanému tak vznikla dále povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté dosud neuhrazené plnění včetně úroku. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky a smluvního úroku, tak i co do úroků z prodlení (i v kapitalizované výši, která je pro žalovaného příznivější) v souladu s ust. § 1970 o. z. v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 230,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 919 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 953,21 Kč sestávající z částky 5 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 960 Kč ve výši 3 351,60 Kč. 11. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla prodloužena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o bagatelní věc.