2 C 137/2024-15 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky zaplacení , částka, s příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částky , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se žalobkyní dne , datum, prostřednictvím webových stránek www.coolcredit.cz po vyplnění žádosti uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalované bezhotovostně na sdělený bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky zaplatit poplatek ve výši , částka, s tím, že jistina i poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách do dne , datum, . Žalovaná však své smluvní závazky nesplnila řádně a včas, kdy do dne podání žaloby neuhradila žádnou částku a dluží tak žalobkyni jistinu a poplatek za poskytnutí zápůjčky v celkové výši , částka, a dále podle § č.l. 2.3 smlouvy náklady spojené s upomínáním žalované v celkové výši , částka, za zaslání 4 upomínek ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Dále žalovaná žalobkyni dluží smluvní pokutu podle čl. 2.3 Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, .2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Výzva byla žalované doručena dne , datum, do datové schránky na základě tzv. fikce doručení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce. Ze smlouvy a čl. 2.9 až 2.13 , právnická osoba, podmínek vyplývá, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronickými prostředky na dálku tak, že žalovaná nejprve na webových stránkách žalobkyně vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky a následně provedla verifikační platbu ve výši , částka, a smlouvu podepsal prostřednictvím zaslaného PIN kódu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout bezhotovostně na bankovní účet sdělený ve smlouvě žalovanou peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se proti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve třech splátkách po , částka, splatných 31. den, 62. dne a 91. den po dni poskytnutí zápůjčky spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, , přičemž roční procentní sazba nákladů činila 541 % ročně. Pro případ prodlení žalované s plněním jejích závazků si strany v čl. 2.4 Smlouvy ujednaly právo žalobkyně požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení a zároveň zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky a dále podle čl. 5 smlouvy náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované ve výši , částka, za písemnou upomínku/výzvu k úhradě. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalované na účet č. , č. účtu, , uvedený ve smlouvě žalovanou, dne , datum, částku , částka, . Upomínkami ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Dne , datum, byla žalované zaslána právní zástupkyní žalobkyně předžalobní výzva k úhradě dlužné částky.4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že strany dne uzavřely dne , datum, smlouvu o zápůjčce v souladu s § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jejíž součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v souladu s § 2048 o. z. Ačkoli byl s poskytnutím zápůjčky spojen nezanedbatelný poplatek ve výši , částka, odpovídající 36 % poskytnuté částky a v důsledku toho i vysoká roční procentní sazba nákladů, dospěl soud k závěru, že smlouva byla uzavřena platně. Přestože zmíněný poplatek nepochybně do určité míry plnil funkci odměny za poskytnutí peněžních prostředků, nelze jej v tomto případě přepočítávat na roční úrokovou sazbu a pohlížet na něj výlučně jako na skrytý úrok, neboť je vyjádřen pevnou částkou a nikoli procentní částkou ze zapůjčených peněžních prostředků, a proto nebude v čase narůstat. Mimoto by vzhledem k velmi krátké době (pouze 30 dnů), na kterou byly žalované peněžní prostředky poskytnuty, došlo při přepočtu poplatku na úrok k výraznému zkreslení roční úrokové sazby, kterou by ani nebylo možno srovnávat s průměrnými úrokovými sazbami stanovenými bankami, když banky zápůjčky na tak krátké období v podstatě neposkytují. Dále pak nelze odhlédnout od skutečnosti, že i s poskytnutím krátkodobé zápůjčky nehledě na její konkrétní výši jsou vždy spojeny určité administrativní náklady, k jejichž pokrytí poskytovateli zápůjčky slouží právě požadovaný poplatek. S ohledem na uvedené soud shledal uzavřenou smlouvu o zápůjčce platnou v celém rozsahu, a protože žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ani poplatek žalobkyni nesplatila, uložil jí soud výrokem I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu spolu s poplatkem v celkové výši , částka, spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud žalobě vyhověl i v rozsahu nároku na úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, , neboť je zřejmé, že se žalovaná dne , datum, dostala do prodlení s úhradou splátek zápůjčky. Byť je smluvní pokuta ujednána na samé horní přípustné hranici, shledal ji soud platnou, a proto i v tomto rozsahu bylo žalobě vyhověno a žalované bylo uloženo zaplati dále žalobkyni částku , částka, . Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.5. Ohledně nároku na zaplacení částky , částka, coby účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z žalobkyní předložených upomínek je zřejmé, že se jedná o čtyři velmi krátce po sobě odeslané upomínky téměř shodného znění, když jediný rozdíl je vždy v datu vyhotovení upomínky a výši aktuální dlužné částky. Náklady paušálně požadované ve výši , částka, za každou ze čtyř nijak nepersonalizovaných upomínek vyhotovených pouze s týdenním rozestupem vždy s uvedením vyšší dlužné částky se soudu nejeví jako účelně vynaložené. V první řadě je třeba podotknout, že náklad ve výši , částka, na vyhotovení formulářové upomínky bez jakýchkoli specifických informací vážících se ke konkrétnímu závazku mezi žalobkyní a žalovanou zdaleka neodpovídá obvyklým nákladům spojeným s upomínáním dlužníka. Dále bylo dle názoru soudu na místě, aby žalobkyně dovodila, že opakované upomínání žalované s tak krátkým časovým odstupem s největší pravděpodobností nepovede ke kýženým výsledkům, když z textu výzev je zřejmé, že pokud by žalovaná měla vůli dlužnou částku nějakým způsobem uhradit, měla možnost se obrátit na žalobkyni telefonicky a řešit svou situaci. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že naúčtované náklady na upomínání v celkové výši , částka, jsou nepřiměřeně vysoké i ve srovnání s celkovou výší vymáhané pohledávky a vzbuzují pochybnosti, zda danou částkou skutečně mají být pokrývány náklady reálně vynaložené nebo zda nemají spíše sloužit k dalšímu navyšování dlužné částky a zvýšení zisku žalobkyně na úkor žalované nacházející se patrně v nepříznivé finanční situaci.6. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že shora požadované náklady na upomínání nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bez pochyby lze akceptovat, že bylo smysluplné žalovanou jednou vyzvat k úhradě dlužné částky, a proto soud považuje za účelně vynaložené pouze náklady na zaslání jedné upomínky žalované, tedy částku , částka, , pročež bylo dále žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni částku , částka, představující náhradu nákladů účelně vynaložených na upomínání. Ve zbývající části uplatněného nároku v částce , částka, proto soud žalobu zamítl.7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve věci. Náklady by v případě plného úspěchu činily , částka, a byly by tvořeny soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou advokáta za tři úkony právní služby po , částka, (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradou hotových výdajů za zmíněné tři úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhradou za daň z přidané hodnoty. Jelikož