6 C 281/2023-33 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 10 179 Kč se zákonným úrokovým příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] a žalovanou na částku 7 000 Kč, která měla být splacena do 26.5.2022 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.8.2023 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalobkyni. 2. Soud ve věci vydal dne 26.10.2023 elektronický platební rozkaz, jímž bylo podané žalobě vyhověno v plném rozsahu. Žalovaná podala proti tomuto platebnímu rozkazu včasný odpor, v němž namítla, že uzavřela se [právnická osoba] go úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] [spisová značka] na částku 6 000 Kč, ve které uvedla pravdivě veškeré údaje. V době podpisu této smlouvy byla 5 měsíců po ukončení insolvence a také na mateřské dovolené. Jelikož byla ve finanční tísni, hledala nějaké východisko a neuvědomila si, že při RPSN 627068,25 % nebude schopna úvěr splácet. Takto vysoká RPSN se žalované jeví v rozporu s dobrými mravy. 3. Na základě podaného odporu soud ve věci nařídil na [číslo] jednání. Žalované byo doručeno předvolání na toto jednání do datové schránky dne 29.12.2023. Zástupce žalobkyně svou neúčast na tomto jednání písemně omluvil, a to především s odůvodnění, aby nezvyšoval náklady soudního řízení. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z předložených písemných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba] [IČO] a žalovanou dne 2.3.. 2022 s dodatkem z 16.5.2022 o posunutí termínu splatnosti úvěru na 26.5.2022, soud zjistil, že tento právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalované úvěr ve výši 7 000 Kč pevnou úrokovou sazbou 36 % ročně. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 10 179 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli měl být splacen do 30 dnů. Celkem tak měla žalovaná povinnost zaplatit částku ve výši 10 179 Kč do 26.5.2022 RPSN činila 9 414,50 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil dne 7.8.2023 pohledávku žalobkyni. 5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaná nezaplatila na základě uzavřené smlouvy ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou. 6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků. 8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 2.3.2022 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z.. Smlouva o zápůjčce (úvěru), ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Taktomu v projednávané věci však není. 9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2022, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 10,89 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 9414,50 %, tvoří takto sjednaný úrok obvyklé úrokové míry za situace, že úvěr měl být splacen do třiceti dnů. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru jsou platná. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). Žalobkyně ve věci měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. Tyto náklady tvoří čtyři úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1,4 vyhl č. 177/1996 Sb. a čtyři režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 2 téže vyhlášky s připočtením částky odpovídající náhradě DPH a soudního poplatku ve výši 400 Kč.