8 C 292/2023-30 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující je tento nárok požadován jako dluh, který žalovaná uznala dne 9.5.2022 a zavázala se splácet formou měsíčních splátek, když nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou dvou splátek. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou k úhradě částky 15 000 Kč, která představuje část uznaného dluhu, resp. zbývající neuhrazenou jistinu. V podrobnostech žalobkyně uvedla, že dne 16.12.2021 byla mezi ní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila dne 21.2.2022. Ve snaze žalobkyně věc smírně vypořádat uzavřela žalobkyně se žalovanou výše uvedenou dohodu o splátkovém kalendáři, když žalovaná svůj dluh uznala co do částky 62 256 Kč. K výzvě soudu uvedla, že se z titulu uvedené smlouvy o úvěru domáhala svého práva již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 126/2022, když na základě zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno, neboť účastníci jednali o uzavření smlouvy o splátkách a uznání dluhu žalovanou. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16.12.2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, když fakticky žalované vyplatila částku 12 000 Kč a částka 3 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splatit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 12 792 Kč a včetně poplatků za doplňkové služby (poplatek za doplňkovou službu podpora ve výši 18 936 Kč) v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 386 Kč, resp. 649 Kč, po zohlednění platby za doplňkové služby. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) uvedená ve smlouvě činila 38,73 %, RPSN vypočtená soudem však činí 85,31 %, když do výpočtu RPSN je nutné zahrnout v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. i cenu za žalobcem uváděné doplňkové služby, kdy zejména tzv. inkasní služba (částka 263 Kč představující měsíční splátky) není ve skutečnosti službou doplňkovou, ale jedná se o jeden z možných způsobů úhrady dluhu. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně na předmětný úvěr neuhradila ničeho. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná ve věci nevyjádřila, vycházel soud z tvrzení žalobkyně. 5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, když ale s ohledem na nepřiměřeně vysoké plnění za poskytnutí úvěru (plnění v celkové výši 31 721 Kč) je nutné tuto smlouvu v souladu s ustanovením § 588 o.z. považovat za absolutně neplatné právní jednání a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. Pokud byl prvotní právní úkon shledán soudem absolutně neplatným právním jednáním, nemohou být ani následné uznání dluhu žalovanou [číslo] dohoda o splátkovém kalendáři platné, soud proto shledává i tato právní jednání absolutně neplatnými. 8. V souladu s ustanovením § 2991 o.z. pak pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 12 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. 9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně požadovala po žalované úhradu ve výši 15 000 Kč, soud podané žalobě co do částky 12 000 Kč představující bezdůvodné obohacení vyhověl. Žalobkyni pak přiznal zároveň i nárok na zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši ode dne, kdy byla žalovaná k zaplacení částky prokazatelně vyzvána, a to předžalobní upomínkou ze dne 1.8.2022. V ostatním byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, a proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů soudního řízení ve výši 60 % z celkově vynaložených nákladů řízení ve výši 2 000 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a odměny advokáta podle vyhl. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč a tři režijní paušály po 100 Kč, což činí částku 1 200 Kč.